Reklama

Jsem od základu cynik. Nedojímají mě bílé šaty á la princezna (kdo to kdy rozhodl, že musím vypadat zrovna takto?) Ani nastávající choť balancující na otlačeném koleni nabízející mi třpytivý kámen.

Můj manžel to věděl od začátku, a tak mu bylo jasné, že mě ničím takovým neohromí a myslím, že mu to i vyhovovalo. „Žádání o ruku“ proběhlo formou vzájemné dohody a samotný akt měsíc poté v květnu – pro pověrčivé nepředstavitelné, pro mě skvělé, protože květen považuji za jeden z nejkrásnějších měsíců.

Při představě davu tetiček, svatebních koláčů a omašlovaných aut se osypu a jdou na mě mdloby. Chvíli, kdy si dáme slib závazku, považuju totiž za osobní záležitost a tedy i ono uskutečnění proběhlo „intimní“ formou. Jen my dva a svědci…

Na radnici jsme dorazili šalinou, k tomu jsem po cestě ztratila podpatek, ale co už, taková prkotina mě nemohla rozházet.

Při vstupu do obřadní síně začali hrát námi vybranou skladbu (ne, Wagner ani Mendelssohn to nebyl), ovšem v podání paní varhanice to znělo značně rozdílně ve srovnání s originálem. Mrkla jsem po svém nastávajícím, který je nadaný muzikant a je obdařen téměř absolutním hudební sluchem. Nahodil obličej ve stylu „Co to sakra je?“, který dobře znám a který znamená, že ne vše hudebně ladí, jak by mělo. Strašně jsem se začala smát, ovšem i přesto, že jsme v síni byli sami, bylo mi hloupé řehtat se jak kůň, snažila jsem se tedy smích dusit, čímž jsem zase rozesmála svoji svědkyni, která jen zezadu viděla, jak se mi klepou ramena a rudnu :-)

Po příchodu oddávajícího jsem se uklidnila, i když z jeho proslovu si moc nepamatuju. Zbystřila jsem až ve chvíli, kdy se zakoktal, přeskočil řádek v textu a zapotil se, protože věta mu najednou nedávala smysl. Některé pasáže jsme si tedy poslechli dvakrát…

„Hostina“ samozřejmě proběhla také jen ve dvou a nádherně jsme si to užili. Nikdo a nic nám nemohl den zkazit, protože všechno bylo spontánní a jen naše.

Význam velkých svatebních šou jsem nikdy nepochopila, avšak samozřejmě je věc každého, jak tento den prožije a jak se mu to líbí. My jsme ho udělali spíše jen „symbolicky“ a sami pro sebe. Mně totiž nikdy nešlo o svatbu jako takovou, ale především o manželství :-)

Vaše čtenářka Heather

Heather, tak to mi mluvíš z duše. Panenky na autě, chomouty, střepy a knedlíčková z jednoho talíře by pro mě byly důvod se proměnit v nevěstu na útěku. Simona

Jaká byla vaše svatba? Okázalá a slavná, nebo spíše podobná Heatheřině? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz