První díl článku najdete TADY.

 

Systém středoškolského vzdělávání je vUSA postaven na předpokladu, že člověk je bytost zodpovědná a vzdělávat se chce. Maturita tam není žádná souhrnná přelomová zkouška, ale uznání dostatečné výše kreditů, které student získává kontinuálně po celé čtyři roky.

 

Ukončit střední školu musí všichni, na to jsou zákony, takže vedle sebe na promoci může klidně stát student, jehož jedním zhlavních předmětů bylo Stopování amerických indiánů nebo Vyšívání, se studentem, který střední školu ukončil Pokročilou fyzikou a Algebrou.

 

Společně se svou poradkyní pro studijní záležitosti si na začátku školního roku sestavíte rozvrh. Neexistují třídy, na každou hodinu se setkává jiná asi třicetičlenná skupina, ta se formuje podle pokročilosti znalostí studentů. Předmětů si navolíte pouze šest, opakují se každý den celý rok, vlátce se postupuje rychleji, než jsme vČechách zvyklí.

 

Jednou za čtrnáct dní je ve středu a čtvrtek takzvaná bloková výuka: Vyučují se vždy pouze tři předměty vprodloužené hodině, která je určená na psaní testů a exkurze mimo školu. Celkové ohodnocení předmětu se procentuálně skládá ze známek velkých a malých testů, aktivity vhodině, docházky i z domácích a speciálních úkolů. Propadnout je téměř nemožné. Taháky jsou nemyslitelné, jde o největší potupu studenta, o podvod.

 

Chcete-li něco dovysvětlit nebo ujasnit, každý kantor má odpolední hodinu, kde se věnuje studentům, kteří látku propásli díky nemoci a nebo ji vhodině zkrátka nepochopili.

 

Zapojit se plnohodnotně do výuky mi trvalo necelé dva týdny, nutno říci, že díky velké podpoře vyučujících a spolužáků. Proto, abyste pochopili, o co jde, nepotřebujete brilantně ovládat jazyk, jde o dedukci a soustředěnost. Čeští studenti se vUSA honosí dobrou pověstí: Umí zatnout zuby a učit se, mají „tah na bránu“. Školní rok jsem končila se samými jedničkami, nebyl to žádný větší problém.

 

Lidi jako já…

 

Američtí spolužáci mě nenechali moment na pokoji. Zajímalo je všechno. Pivo, vánoční tradice – hlavně stavění betlémů, česká sprostá slova i rodinný recept na bábovku. Nebáli se ptát, a to ani na úplné hlouposti. VEvropě se nemluví evropsky? Ne? A jak? A němčina vážně není podobná maďarštině? Ani francouzštině? Kolik dolarů týdně utratíš za oblečení? A kdo tě vpátek pozval ven?

 

Na vysvětlování kulturních rozdílů nás bylo na škole třináct výměnných studentů zNěmecka, Itálie, Brazílie, Švédska, Japonska a Ruska. Měli jsem vrozvrhu vlastní hodinu, během které se řešily všechny naše problémy, otázky i připomínky. Na konci pobytu jsme se shodli, že to byl nejplnější rok vnašem životě a že jsme všichni o poznání ztloustli…

 

Prokletí jménem americká kuchyně!

 

Každý by si to jídlo zamiloval. Čokoláda je tam sladší, káva lahodnější, hranolky křupavější, kečup rajčatovější, smetana krémovější a bramborové lupínky šmakóznější. Mor na každou linii! Kdo se nekontroluje, ten jede. Vrychlých občerstveních se dvojitá porce pořídí za příplatek dvaceti centů (asi pěti korun), limonádu si můžete bez příplatku kdykoliv dolít a vypít jí tolik, až vám praskne břich. Každou sobotu vycházejí vnovinách výhodné kupóny na nákupy, dají se ušetřit desítky i stovky dolarů. A vy kupujete, jak oni diktují. Pět tyčinek MARS za dolar. Co snimi? Sníst je!

 

Školní jídelna se rovná stravování typu rychlé občerstvení. Pizza, sušenky, hranolky, mléčné koktejly, kofeinové bublinové nápoje, smažené brambůrky, čokoládové tyčinky. Někteří studenti si proto nosí vlastní jídlo zdomova. O tloušťce a nadváze se nikdo nebaví, toto téma je tabu – všichni jsou si rovni, ať mají jakýkoliv břich, ten není vada na charakteru – ale že je jich na americké střední poměrně slušná přehlídka…

 

Za celý rok se má hostitelská rodina u stolu sešla při jídle třikrát, nepočítám do toho návštěvy restaurací. Běžně se jedlo na gauči před televizí. Milovala jsem to, ale zpětně si uvědomuji, o kolik více se toho spořádá při sledování oblíbených pořadů. Zruky do pusy, stále chroupáte, kalorie se sčítají a tukové buňky spokojeně bobtnají. Kromě toho se zjídelníčku vypustí většina syrové zeleniny, přibude smetana (v zapečených bramborech je mimochodem vynikající), smažená jídla i polotovary. Čistá voda se vymění za všudypřítomnou coca colu. Má japonská kamarádka Maiko si po celou dobu pobytu stěžovala na žaludeční problémy. Namísto lehké rýže se zeleninou a rybou, na kterou byla od dětství zvyklá, připravovala její americká rodina denně libové flákoty masa. Maiko si pak kupovala pytlíky skarotkami a dychtivě je jedla po kilech.

 

Kulturní šok

 

Ze Spojených států amerických jsem se po roce vrátila o patnáct kilo těžší, tvář i záda plné akné, ženský cyklus mi díky vnitřnímu stresu a napětí už několik měsíců nefungoval a do hovoru kamarádek se mi jen těžko vstupovalo. To byl ten kulturní šok, o kterém jsem všude četla! Přišel ne po příjezdu do ciziny, jak brožury upozorňovaly, ale po návratu domů. Únava, pocit vyčerpání a vykolejení, touha stále spát.

 

Myslela jsem, že umím anglicky, ale uměla jsem „jen“ mluvit, čekalo mě biflování gramatiky. Myslela jsem, že mi vypadne čelist od vyprávění, ale zážitků jsem měla tak moc, až jsem nevěděla, kde pořádně začít. Myslela jsem si toho tolik, že mě ani na vteřinu nenapadlo, jaký zažiji splín, pocit samoty z toho, že najednou nikam nepatřím. Vše se vČechách o rok hnulo, a já při tom nebyla. Začínala jsem od nuly, od začátku, ale postupem času jsem začala zjišťovat, že to není zcela na škodu. Dneska se – i přes všechny stesky a smutky, kterými jsem prošla – na svůj roční pobyt v cizině koukám jako na jeden z nejdůležitějších zlomů svého života. Zase jsem zhubla, změnila školu, našla nové přátelé a stěmi starými a rodinou prožila pár měsíců, které nás zase sblížily. Prošla jsem krizí, která mě posílila jako nic jiného. A to se počítá.

 

Opustit na rok svou zem, rodinu, přátele a známé není opravdu pro každého, ale když se do toho už jednou pustíte, musíte být pevní a důslední ve svém rozhodnutí, brát ho jako výzvu, a vaše úsilí se vám vrátí i súroky. Jistě, nemusíte mít tak dobrou zkušenost jako já, ale bez risku není zisku, to je přece stará věc.

Reklama