Láska kvete v každém věkuPaní Naďa z Plzeňska prožívá vážný životní zlom. Místo aby si užívala důchodu, manžel si našel mladičkou přítelkyni a opouští ji.

Protiprávně prodává společný majetek a peníze ukládá na své konto v zahraničí. S novou přítelkyní se totiž chce usadit „za Velkou louží“.

Zradil mě manžel. Vím, že to co teď zažívám na vlastní kůži, není něco zas tak neobvyklého, ale my spolu byli bezmála čtyřicet let, přesně 38. 

Vdávala jsem se mladá, bylo krátce po sovětské okupaci a mně bylo osmnáct. Petrovi 19 a měl jít na vojnu. Jenže já byla těhotná, a tak jsme se vzali.

Byla jsem bezhlavě zamilovaná a pro Petra bych udělala cokoliv. Ale manžel na vojnu nechtěl, a dělal všechno pro to, aby získal „modrou knížku“. Když to nevyšlo a on dostal povolávací rozkaz, suše mi oznámil, že „zdrhne za kopečky“. Byl to pro mě šok, ale on mě ujišťoval, že se pro mě a dítě vrátí, až bude čas. Zatím, že pro nás venku připraví zázemí…

Všechno dopadlo samozřejmě jinak a Petra na hranicích chytili. Označili ho za dezertéra, dostal paragraf a měl štěstí, že na vojně pak strávil jen o dva roky déle. I mě popotahovali po soudech, ale byla jsem ve vysokém stupni těhotenství, a tak jsem nakonec dostala jen půlroční podmínku.

Po „prodloužené“ vojně, kdy se nám narodila dcera Kateřina, manžel samozřejmě jen těžko sháněl práci a měli jsme opravdu hluboko do kapsy. Vděčně jsme proto přijali nabídku mých rodičů a nastěhovali jsme se k nim na vesnici do rodinného domku. Táta šéfoval v družstvu, a pro Petra se tu našlo místo mechanika. Byl šikovný a s pomocí našich jsme už za pár let byli z nejhoršího venku.

Do rodiny přibyl malý Péťa a já přijala na půl úvazku práci účetní. Užili jsme si své. Ale je to už tak dávno…

Manželé se časem zmohli na auto, a o pár let později si v sousedním městečku postavili vlastní dům. Petr dálkově vystudoval strojní průmyslovku, Naďa nastoupila do práce.

Petr po maturitě začal pracovat v jednom závodě v Plzni a postupně se vypracoval na šéfa oddělení. Začalo se nám dařit. Žili jsme spokojeně, ale skromně, ani jeden z nás neměl přehnané nároky, a tak jsme si i ušetřili docela slušné peníze. Chtěli jsme – až budeme v důchodu – hodně cestovat a téhle myšlence jsme podřídili náš dosavadní život.

Obě děti vystudovaly, dcera se vdala na Slovensko a syn je už po druhé ženatý a bydlí s novou rodinou v Praze. Vnoučat si tak moc neužiju. A možná proto, jsem se začala cítit dost opuštěná. Jenže manžel je pracant, svůj životní rytmus má nastavený nadoraz, a tak se doma sotva ohřeje.

Tedy – alespoň jsme si myslela, že tráví tolik času v práci. Jenže stalo se něco, co vypadá jako ze špatného filmu. Manžel se v bistru, kam chodili s kolegy po práci na kafe nebo na skleničku, seznámil s mladičkou Ukrajinkou. Dělala servírku, a jak jsem se pak dozvěděla, dokonce jeden den v týdnu obsluhovala „nahoře bez“. A moc se chtěla vdát do ciziny.

Doteď tomu nemůžu uvěřit, že člověk, se kterým jsme si toho tolik prožili, rozumný, inteligentní muž vyššího věku, zasloužilý otec a dědeček, dokáže takhle zblbnout.

Láska kvete v každém věkuNejdřív byl pořád jako v mrákotách, na nic se nemohl soustředit, přestal se ke mně chovat jako milenec, dokonce začal být hrubý. Naštvala jsem ho každou maličkostí. Když jsem ale chtěla vědět, co se děje, s ničím se mi nesvěřil.

Prasklo to, až když si můj bratr Vladimír chtěl od nás půjčit peníze a manžel se vymlouval, že potřebuje koupit nové auto, a že to prostě nejde. Bylo to divné, nové auto jsme nepotřebvali, a tak jsem bratrovi stranou nabídla, že mu půjčím sama. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že na našem společném účtu je jen pár tisícovek. Zmizely veškeré naše úspory!

Když jsem chtěla po manželovi vysvětlení, vztekal se a tvrdil, že je převedl na výhodnější účet. Chtěla jsem vidět papíry a on se začal pro změnu vymlouvat, že peníze investoval a že to pro mě mělo být překvapení… To tedy bylo!

Přiznám se, že jsem se snížila k tomu, že jsem muži prohledala stůl. A další šok následoval! Mimo jiné jsem objevila jeho intimní fotky s jakousi mladinkou blondýnkou a účty z hotelů, kde přes den trávil chvilky „s manželkou“! Alespoň se tak se svou společnicí v hotelech přihlašoval.

To už jsem jako fúrie vyrazila za manželem do práce. Chtěla jsem si na něj počkat naproti v bistru – a vida – on se tu vybavuje s nějakou slečinkou. S tou z fotografií. Byli natolik zaujatí, že ani nepostřehli, že jsem se přiblížila na doslech. A tak jsem se – ač nerada – dozvěděla i příčinu zmizení našich úspor.

Dnes už mě manžel ani nešetří, a přestože jsem se obrátila na právníky, horečně připravuje svůj odjezd do Ameriky. Dokonce se za mými zády pokusil prodat i náš dům, aby měl s mladou milenkou něco do začátku.

Ale přepočítal se. Tohle mu nevyjde! Už jsem podnikla příslušné právní kroky. Ale ta bolest na duši, ta se prostě nedá popsat...

Reklama