Reklama

V edici rozhovory nakladatelství Portál vyšla kniha novináře Petra Seewalda - Joseph kardinál Ratzinger Benedikt XVI. s podtitulem Křesťanství na přelomu tisíciletí. Jak už sám podtitul naznačuje, jedná se o knihu, která vznikla ještě před rokem 2000, a až zvolení kardinála Ratzingera papežem z ní udělalo „trhák". Ke cti nakladatelství Portál však nutno uznat, že jde už o vydání druhé, co naopak cti nakladatelství nesvědčí je fakt, že obálka knihy vyvolává, jistě ne neúmyslně, dojem, že jde o rozhovory s papežem, nikoliv ještě s "pouhým" kardinálem.

 

Naštěstí zmíněné nešvary, vzniklé bezpochyby touhou vydělat nějakou tu korunu navíc, samotné knize neuškodily. Ba naopak, je zajímavé si přečíst, co před deseti lety (rozhovory jsou z roku 1996) tvrdil ten, kdo nyní sedí na papežském stolci, a jestli se jeho názory a postoje hlásané tenkrát liší od těch, které jménem církve prosazuje dnes.

Ať už se o železném kardinálovi, bývalé hlavě Kongregace pro nauku víry, což je jen moderní název pro svaté oficium, tedy inkvizici, říká cokoliv, rozhodně mu nelze vytknout, že by byl nevzdělaný, hloupý, nebo že by se neuměl vyjadřovat. Jeho názory jsou konzistentní a dobře podložené, což je v době, kdy z úst nejen politiků, ale i některých církevních představitelů, slyšíme kdejaký nesmyslný blábol, vzácnou výjimkou. Čtenář, ať už katolík, protestant, jiného vyznání či bez vyznání tak může s Ratzingerovými názory nesouhlasit, může s nimi polemizovat, ale nemůže jim upřít pevné zakotvení v tradici křesťanské víry a západní kultury i v životě samotného Ratzingera.

Ostatně právě ke svému životu se kardinál vyjadřuje v počátku knihy - odpovídá na otázky týkající se jeho dětství, povinného členství v Hitlerjungen, duchovního povolání, studií i nasazení za II. světové války. Peter Seewald se nesnaží klást kontroverzní otázky nebo přivést svého partnera v rozhovoru do úzkých, naopak, z textu je zřejmé, že Josephu Ratzingerovi "fandí", přesto však přijdou na přetřes i taková témata, jako jsou problémy v katolické církyvi, závěry obou Vatikánských koncilů, celibát, antikoncepce, svěcení žen a další.

Joseph Ratzinger se presentuje jako zastánce církevní tradice a odpůrce přílišného "zesvětšťování" církve, v mnoha otázkách však projevuje až překvapivou umírněnost a lidský přístup, zároveň se ovšem neostýchá říct ne k postojům s nimiž nesouhlasí, bez ohledu na to, jak nepopulární může takové stanovisko v dnešní době být.

Na závěr lze snad jen říci, že se nejedná o knihu úplně snadnou - i když to není teologický spisek, na přetřes přijdou i teologická témata a pochopení některých formulací vyžaduje od čtenáře určitou míru znalostí a přehledu. Právě proto je to ovšem i kniha zajímavá - vybízející k zamyšlení a i k přesnějšímu formulování vlastních, ať už souhlasných či nesouhlasných stanovisek. Zároveň nám rozhovory poskytnou hluboký náhled do osobnosti a myšlení člověka, jehož rozhodmutí už v posledních letech života Jana Pavla II. nemalou měrou ovlivňovala směřování římskokatolické církve a dnes mají dopad ještě větší.

víkendová soutěž

 

 

 

 

 

 

 

Co si myslíte o papeži Benediktu XIV.? Byl vám sympatičtější Jan Pavel II.? Myslíte si, že se Ratzinger neměl stát papežem? Nebo považujete celé papežství za přežitek? Nebo je přežitkem rovnou církev jako instituce? Nebo je církev dokonce zlem? A nebo jsou Vám všechny "tyhle věci" srdečně ukradené?