Taková je naše čtenářka s nickem Aesinka. Pomáhá snad všude. Od adopce indického chlapce na dálku, přes Fonf ohrožemných dětí, až po Betlém nenarozených. A to zdaleka není všechno

Téma pomoci bližním je mi blízké. Sama sice moc na rozdávání nemám, ale přesto se snažím přispívat, jak se dá. A celá naše rodina také. Vždy se nějak domluvíme, kdo kam pošle peníze či jakou pomoc, abychom podělili co nejvíce potřebných.

Několik let jsem podporovala indického chlapečka v rámci projektu Adopce na dálku. Z původně malého hubeného okatého chlapečka postupně vyrostl mladý urostlý muž, v loňském roce se vyučil automechanikem a mou pomoc už dál nepotřebuje. Měla jsem velkou radost, že vzdělání dokončil a postavil se na vlastní nohy, byla jsem na něj skutečně hrdá. Za ty roky jsem si k němu vytvořila citovou vazbu, tak mě mrzí, že o jeho dalším životě se už nic nedozvím…

Ale tím u nás Adopce na dálku neskončila: maminka letos k Vánocům „dostala“ indického chlapečka, měla z toho velkou radost. A bratr si adoptoval pro změnu Afričánka.

Tomuto projektu důvěřujeme, protože s dětmi jsme v kontaktu a myslíme si, že vzdělání je důležité nejen pro ně, ale mohou tím pomoci i svým rodinám a okolí. Navíc díky adopci mají přístup k lékařské péči a dostávají i jídlo, což jim může zachránit život.

Pomoc rozděluji i mezi další projekty. Snažím se přispívat Fondu ohrožených dětí, protože věřím, že dělá záslužnou činnost v pomoci týraným a ohroženým dětem. Moc se mi líbí i projekt Klokánků. Ač musely bojovat o svou existenci, daří se jim a děti tak mají rodinné útočiště, když je postihne něco zlého.

Přispívám i Betlému nenarozeným, což je zařízení pro maminky, které trpí kvůli tomu, že si chtějí nechat své dítě. Ocitnou se tak v těhotenství bez rodinného zázemí a domova. Fond umožňuje takovým maminkám najít domov a porodit své dítě bez obavy, že se o něj nebudou moci postarat. Sama sice děti nemám, ale přesto si dovedu představit, jak takové opuštěné ženě musí být. Moc jim přeju, aby viděly, že svět není jenom zlý, ale že si jich pro jejich rozhodnutí i někdo váží.

Alespoň jednou ročně přispíváme na Radio Proglas a TV Noe, protože se nám líbí jejich vysílání a myšlenka. Dále Cesta 121, vesničky SOS, útulky, misie a nemocnice v rozvojových zemích, účty pro pomoc při živelných pohromách, projekt začlenění dětí ulice do života, na opravu kostela atd. podle konkrétní situace. Skrze projekt Skutečný dárek od organizace Člověk v tísni jsme darovali potřebným kozu a několik slepiček.

Někdy využíváme i možnosti poslat dárcovskou DMS.

Přiznávám, že na ulici takřka nepřispívám, nanejvýš, když někdo moc hezky hraje, protože tím zpříjemní nepříjemné nakupování. Nemám důvěru v takové akce, kdy prodejci nabízejí různé plyšáky apod., nevím, kolik z vybraných peněz jde skutečně potřebným.

Ale na Srdíčkový den, Bílou pastelku a Sluníčkový den se těším a prodejce vyhlížím. Také vánoční hvězdy, které se prodávají o Vánocích v našem kostele, kupujeme, výtěžek jde na pomoc onkologicky nemocným dětem.

Na Tři krále nepřispíváme, protože k nám už nechodí. Je jich tu nedostatek, což je škoda. Moje sestra, když byla malá, chodila, tehdy bylo ještě dost vedoucích i dětí. Zmrzlá, ale šťastná, že mohla nějak pomoci. Setkávali se s tím, že více dostali tam, kde sami měli málo, kdežto ti bohatší se vymlouvali a zavírali před nimi dveře…

Jinak starší oblečení, hračky, deky, spacáky apod. odevzdáváme při humanitárních sbírkách, oblečení pro děti a ženy dáváme do azylového domu pro maminky s dětmi, ty kolikrát nic nemají a jsou rády, že něco dostanou.

Důležité je, abych věřila organizaci, která sbírku pořádá, abych se dokázala ztotožnit s její myšlenkou pomoci a abych viděla konkrétní výsledky.

A jestli jsme se někdy sami stali obdarovanými? Ano. Bylo to při povodních v roce 1997, kdy jsme museli narychlo opustit zatopený dům – mí rodiče, já a mí dva sourozenci. Brodili jsme se vodou do bezpečí, neměli jsme s sebou skoro nic. Takže potraviny a nějaké oblečení se nám hodilo. Setkali jsme se i s velkou ochotou pro nás i málo známých lidí, kteří nám nabízeli ubytování a pomoc. Takových lidí si člověk musí vážit.

Aesinka

Milá Aesinko, vy jste doslova na roztrhání...ale dlužno dodat, že takových lidí si moc vážím

Text nebyl redakčně upraven

Reklama