Reklama

Nestálost vztahů, nedůvěra vůči světu, nedostatek empatie. Takové následky si do života často přinášejí děti, které vyrůstají v ústavech. Proč je v Česku nedostatek náhradních rodin a co pro opuštěné děti znamenají? O tom jsem si povídala s Mgr. Riou Černou, psycholožkou z organizace Amalthea z.s., členské organizace Asociace Dítě a Rodina.

Asi je rozdíl v tom, kdy se dítě do dětského domova dostane. Je horší, když je tam od co nejútlejšího věku? Nebo ho více poznamená, když se do ústavu dostane v pozdějším věku?
Z vědeckých poznatků o vývoji mozku dítěte víme, že je jednoznačně horší, když se dítě dostane mimo rodinu v útlém věku. Mozek dítěte a schopnost dítěte navazovat blízké vztahy se nejvíce vyvíjí prvních 5 let života. Proto se uvádí, že i tehdy se tvoří základy osobnosti člověka. Proto je pobyt v kojeneckých ústavech pro dítě tak devastující, byť se sestřičky snaží o děti starat co nejlépe, ale mámy to prostě nejsou. Stane-li se, že dítě musí do dětského domova třeba v 10 letech a předtím prožilo dobrý čas se svými rodiči, má spoustu strategií, jak změnu a novou situaci zvládnout, i když je to pro něj samozřejmě také velmi těžké.

riacernaKolik je v Česku náhradních rodin a kolik by jich bylo potřeba?
V ČR je nyní asi 15 130 náhradních (pěstounských či poručenských) rodin. Zároveň asi 7 000 dětí stále čeká v ústavní péči na vyřešení své situace a možný návrat do své rodiny či umístění do nové náhradní rodiny.

Myslíte si, že je reálné, aby se našly náhradní rodiny pro všechny potřebné děti?
V našem myšlení musíme udělat velkou změnu právě v tom, že řekneme nahlas, že pro každé dítě je reálné rodinu najít, protože každé dítě na to má právo. Když tuto realitu připustíme, začneme pro to i něco dělat.

Co by mohlo přimět rodiny, aby se zapojily do systému náhradní péče?
Osvěta, že se právě ony pěstounskou rodinou mohou stát. Laická veřejnost stále vnímá pěstounství jako něco vzdáleného, trochu zvláštního. V zahraničí veřejnost k pěstounům spíše vzhlíží, mají respekt, že se starají o dítě, které to potřebuje – s láskou a porozuměním. I média mohou pomoci v šíření této myšlenky. Pak osloví více lidí a na odbornících dál bude dobře náhradní rodiče pro dítě vybírat a připravovat. Protože to je zásadní podmínka.

Neodrazuje zájemce o pěstounství na přechodnou dobu fakt, že si na dítě zvyknou a budou mít problém jej vrátit rodičům nebo dát adoptivním rodičům?
Zájemci o přechodnou pěstounskou péči s tímto musí počítat. To je jejich úkol – být dítěti tím nejbližším na takovou dobu, na jakou dítě potřebuje. Jsou v roli milujících průvodců, převozníků z rozbouřeného moře do klidných vod. Mívají radost, když vidí, že se dítěti daří a že bude mít konečně zase své nebo nové rodiče. A samozřejmě prožívají ztrátu a smutek, protože si dítě zamilovali. To k jejich roli patří. Zaslouží respekt a podporu za to, co pro děti dokážou udělat.

Stává se, že si náhradní péči zájemci rozmyslí, například i poté, co přijmou dítě k sobě domů? Z jakého důvodu nejčastěji?
Ano, občas se to bohužel stane. Pokud je to až po přijetí dítěte k sobě domů, tak je to průšvih. Hodně to bolí, úplně všechny. Důvodem bývá nereálné očekávání pěstounů od dítěte – není vděčné, zlobí, myslí na mámu s tátou, nechce spolupracovat, bojí se. Někdy se v pěstounské rodině stane nějaké neštěstí, které potkává každou rodinu – někdo zemře, odejde, vážně onemocní vlastní dítě – to jsou situace, kdy zájemci někdy musí od svého záměru být pěstounem ustoupit. A bohužel to odnese právě dítě.

Proto je tak důležitá příprava na náhradní rodičovství, aby zájemci věděli, k jak zásadnímu kroku se rozhodují a co to bude znamenat. Někdy se říká, že psychologové zájemce zbytečně straší – ale není tomu tak, vychovávat dítě v pěstounské péči je vážně náročné. Ale také radostné!

Není větší stres a trauma pro dítě, pokud si zvykne na své pěstouny, ale pak se dostane zpět do dětského domova, nebo se o ně přihlásí jeho rodiče, popřípadě je někdo adoptuje?
Ideální samozřejmě je, aby dítě bylo doma – s mámou a tátou, nikam se nestěhovalo, vůbec nikam nemuselo. To si přejeme všichni. Ale zanedbávání a týrání dětí existuje. Pěstounská péče je vždy horší řešení, ale je nejlepší z těch horších. Přesuny dětí se navíc nikdy nedělají ze dne na den, rozhoduje o nich pečlivě soud. A je na nás dospělých, abychom stres dítěte co nejvíce minimalizovali. Protože jinak skutečně může dojít k traumatu a poškození psychiky dítěte. Možnost mít někoho rád je ale vždy pro život lepší, než žít v neutrálním prostředí bez blízkých vztahů. Však si to zkuste sami představit…

Je pro dítě prospěšné, pokud si jej pěstounská rodina bere jen na víkendy či prázdniny?
Zřejmě máte na mysli hostitelskou péči. V současných dětských domovech je hodně starších dětí, které mají malé šance na umístění v pěstounské rodině, protože pěstounů je, jak víte, stále málo. Pro tyto děti je možnost jezdit do hostitelské rodiny jistě přínosem. Nicméně hostitelská péče nezajišťuje pro dítě jistotu a stabilitu – musí se pořád vracet zpět do ústavu, nemusí rozumět tomu, proč si ho tedy „teta“ a „strejda“ nevezmou natrvalo. To je pro děti, zvláště ty mladší, hodně těžké. Ale i z hostitelů se stávají pěstouni a moc dobří. I hostitelé ale musí být dobře prověřeni, aby dítěti dokázali rozumět.

Co obnáší stát se náhradním rodičem, jaké je finanční ohodnocení a na co je třeba se připravit? To se dozvíte v pokračování rozhovoru už v pondělí 10. července.

Asociace Dítě a Rodina je sdružením více než 60 neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče a péče o ohrožené děti. Svými aktivitami naplňují přání, aby každé dítě mohlo vyrůstat v rodinném prostředí. Pomáhají především ohroženým dětem, které se ocitly v obtížné životní situaci. Asociace rovněž usiluje o to, aby se zvýšilo povědomí o náhradní rodinné péči a náhradní rodiny získaly společenské uznání a vyšší prestiž. www.ditearodina.cz

Čtěte také: