Milá redakce,
babské rady využívám ráda, i když ne všechny mi vždycky fungovaly tak, jak měly.
Napíšu vám o třech, které teda už nepoužiju ani náhodou. Všechny tři jsem využila v době puberty, kdy si můj mozek asi udělal pár let prázdniny.
První: Byla jsem na intru a na příští den měla naplánované rande. Bohužel, na bradě se mi udělaly dva pupínky. Nebyly nijak velké, ale já jsem chtěla být dokonalá.Tak mi kamarádky poradily, že si na ně mám na noc nanést zubní pastu, a ta je do rána vysuší. V té době byla jen modrá Fluora, tak jsem použila ji. Nejen na bradu, ale všude tam, kde se něco klubalo, kde byla sotva znatelná tečka. Prostě byla jsem důkladná.
Ráno jsem letěla k zrcadlu... a chtěla jsem z celého puberťáckého srdce umřít. Vypadala jsem jak v posledním stadiu moru, tak by to nebylo ani nic divného! Vychovatelka mi napsala omluvenku do školy a rande se samozřejmě nekonalo.
Druhá: Toužila jsem po lakovaných lodičkách, ale v obchodech bylo houby. Rada zněla: natřít koženkové botky silnou vrstvou domácího sádla, pak se budou lesknout jako lakovky. Jo, jo, leskly se botičky! A jak se mi v nich míhaly nožky, když jsem zdrhala na tramvaj i s bandou toulavých psů, kteří si chtěli aspoň líznout!
No a třetí radou jsem chtěla udělat radost mamce. V nějakém tehdejším časopisu byla rada, jak oživit barvu koberců. Koberec vysát, rozsypat po celém povrchu kysané zelí, nechat působit, pak zelí sesbírat a opět vysát. Šťáva ze zelí měla koberec rozzářit. Koberec opravdu zářil, protože šel okamžitě do čistírny (kdyby měl nohy, tak by tam nejspíš uíkal sám) a v obýváku to dlouho smrdělo, jako kdyby nám tam pumpovali žumpu.
Ale jinak na babské rady nedám dopustit! :-)))
1Mona
Milá 1Mono,
nejsem vůbec škodolibá, ale váš příspěvek mě opravdu rozesmál. Všechny uvedené rady jsou docela známé, ale poprvé slyším (čtu) o jejich účincích v praxi.
Reklama