Bulvár

Na první byt se nezapomíná


Milá redakce,
na opravdu SVŮJ první byt vzpomínám strašně ráda a s notnou dávkou nostalgie. Než jsem se k němu ale dopracovala, zažila jsem s bydlením své. Za dob vysokoškolských studií jsem bydlela převážně na kolejích, na což (na rozdíl od paní redaktorky Svobodové :-)) mám velmi hezké vzpomínky, protože tam byl sice permanentně hluk a nepříliš velký pořádek, ale zato tam bylo veselo a člověk se naučil věci do života velmi praktické - usnout a neprobudit se za rozsvíceného světla a halasné přítomnosti deseti lidí v místnosti, být velmi tolerantní k nedokonalostem ostatních nebo třeba neskladovat kvůli nedostatku místa nepotřebné haraburdí.
Tahle idylka skončila v pátém ročníku, kdy jsem se jednak rozhodla studium si o půl roku prodloužit a kdy jsem zároveň v létě nastoupila do svého prvního zaměstnání. Takže jsem musela řešit bydlení přes léto, než zase dostanu na podzim koleje. Nastal půlrok velkého stěhování :-), respektive během sedmi měsíců jsem se stěhovala pětkrát - nejdřív z kolejí na týden ke kamarádce, než bude volný podnájem, který jsem měla domluvený, pak od kamarádky do onoho podnájmu, za další dva týdny z podnájmu na jiné vysokoškolské koleje (které přes léto fungovaly), protože jsem se velmi nepohodla s jedním ze spolubydlících, a v září pak tady z těch kolejí na další koleje, které jsem od školy dostala přidělené. Možná si řeknete: co je to za stěhovaní, vždyť měla určitě jen jednu tašku věcí, to se přenese lehce. Ale taková legrace to nebyla, po pěti letech života ve městě, ve kterém se chcete usadit, tam máte těch věcí spoustu, kromě toho počítač, nějaké ty květinky... A žádné auto po ruce (rodiče daleko, kamarádi chudí studenti :-)), takže to všechno stěhujete tramvají!
Ale to už se konečně dostávám ke svému prvnímu bytu, což bylo, jestli dobře počítám, to páté stěhování :-). Po pěti a půl letech studia mě čekala otázka bydlení. Do pronájmu jsem nechtěla, protože člověk do toho vráží spoustu peněz a nic z toho nakonec nemá, takže jsem se rozhodla opatřit si vlastní byt. Pochopitelně jsem byla bez peněz, měla jsem jen něco málo na stavebním spoření a to, co jsem si vydělala za posledního půl roku v práci. Tak přišlo na řadu hledání bytu, na který by mi stačil úvěr. A já ho našla. Byl malinký (1+1, 35 m2) a v paneláku, ale hned jak jsem ho uviděla, bylo mi jasné, že to je ono, to pravé "doma", moc se mi tam líbilo.
Vyřídila jsem úvěr, zavázala se k šíleným splátkám, koupila byt, popáté (a na další 4 roky naposled) jsem se přestěhovala a na promoci v zimě už jsem odcházela ze SVÉHO bytu (no odcházela - vlastně to bylo tak, že jsem se sotva zvedla z podlahy, na kterou jsem za sestřiny vydatné pomoci zrovna pokládala koberec, oprášila kolena, hodila něco na sebe a na promoci dorazila na poslední chvíli :-)). Na zařízení jsem moc peněz neměla, ale vystačila jsem si s rozkládacím gaučem, psacím stolem a židlí, policemi na knihy a stolkem pod počítač, což jsem si skoro všechno vzala ze svého pokoje u rodičů. A výsledek byl po doplnění záclonami, kobercem a spoustou kvítek skvělý. Nikdy nikde jsem se necítila víc doma než tam. Byl to můj azyl, výsostné území, na které nikdo bez mého souhlasu nesměl. Mohla jsem si zpívat nebo brečet, nemusela jsem s nikým mluvit, když jsem neměla náladu, nikomu říkat, kam jdu a kdy přijdu, nikoho se ptát, jestli si můžu přivést návštěvu, nechávat špinavé hrnky ve dřezu nebo ležet hodinu ve vaně a řešit, jestli to náhodou někomu nevadí.
Po čtyřech letech v tomhle bytě jsem se nastěhovala ke svému příteli. Chtěl se mnou bydlet, do mého 1+1 jsem ho nechtěla (člověk potřebuje aspoň občas trochu soukromí a klidu a v jednom pokoji se sobě dva lidi prostě nemůžou vyhnout), on měl 2+1, tak jsem se svého milovaného útulného bytečku vzdala (z lásky :-)).
Teď už dva roky bydlím v bytě mnohem větším, mnohem komfortněji zařízeném přesně podle mých představ (vlastníma rukama jsme si ho zrekonstruovali a zařídili) a s mužem, kterého miluju, ale prostě to není ono. Ten pocit domova a euforie z prvního vlastního bytu už se asi nikdy opakovat nebude. O to radši na něj vzpomínám.

Vaše čtenářka
Deeen


Milá Deeen,
také mám ten pocit, že první byt je jako první láska, na kterou se nezapomíná...

   
01.09.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [25] mamoutek [*]

    Tak já bydlím pořád ve svém prvním bytě, ale už bych po těch 24 letech ráda měnila, ale děti nějak něchtějí odejít, tak musím vyčkat, změnili se nám totiž sousedé a už to není taková idylka... bohužel

    superkarma: 0 04.09.2006, 08:20:40
  2. avatar
    [20] Stana55 [*]

    Když jsem se stěhovala do prvního bytu tak si pamatuji že manžel byt vymaloval a než jsme stačily nanosit nábytek zak naše dvě dcrky našly někde pastelky a "malovaly"na zeď.To bylo na "Chocholouška".Ale celou dobu co jsme tam bydleli jme malůvky chránili

    superkarma: 0 02.09.2006, 20:26:12
  3. avatar
    [19] 1monika1 [*]

    superkarma: 0 02.09.2006, 18:57:27
  4. [18] kornoutek [*]

    taky asi na první bydlení nezapomenu

    superkarma: 0 02.09.2006, 05:46:13
  5. avatar
    [16] renata.mi [*]

    muj první byt(dum) je tam kde jsem ted´s mojí rodinou,bydlíme u mých rodiču a neustále jen slyším o vystěhování...ach jo

    superkarma: 0 01.09.2006, 23:09:34
  6. avatar
    [15] jana81.v [*]

    první byt je první byt,ale ten náš druhý a doufám že poslední je super

    superkarma: 0 01.09.2006, 22:15:32
  7. avatar
    [14] edith1975 [*]

    Taky jsem se stěhovala do svého tramvají. Bylo to šílené

    superkarma: 0 01.09.2006, 20:04:43
  8. avatar
    [13] lenagirl [*]

    superkarma: 0 01.09.2006, 19:03:32
  9. avatar
    [11] pastel.ka [*]

    Asi zde chybí ten pocit vlastnictví, ale hlavně, že jinak OK.

    superkarma: 0 01.09.2006, 18:50:14
  10. avatar
    [10] monca13 [*]

    to se divím, že už to není ono, když je to s milovaným mužem

    superkarma: 0 01.09.2006, 17:22:10
  11. [9] FAXÍK [*]

    škoda,že už to není ono

    superkarma: 0 01.09.2006, 15:06:18
  12. avatar
    [8] Heduš [*]

    Právě jsem v prvním bytě s mým manžílkem. Ve dvou jsme si ho užívali 3 roky a teď už si ho užíváme TŘI.

    superkarma: 0 01.09.2006, 14:55:42
  13. avatar
    [7] mmarie [*]

    superkarma: 0 01.09.2006, 13:50:43
  14. avatar
    [5] zanetinka [*]

    je škoda,že už to není ono.

    superkarma: 0 01.09.2006, 13:22:01
  15. avatar
    [4] xjannickax [*]

    já mám první byt s mou láskou a asi napořád..a jsem moc spokojená..nechtěla bych bydlet sama

    superkarma: 0 01.09.2006, 13:08:50
  16. [3] MartinaC [*]

    a co nejakou tu fotku

    superkarma: 0 01.09.2006, 13:00:46
  17. avatar
    [1] aiša [*]

    superkarma: 0 01.09.2006, 12:55:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme