V naší ulici byla nebezpečná křižovatka. Snad každý týden došlo k nějakému karambolu. Šlo sice „jen“ o plechy, ale auta se ťukala o sto šest. Nedávno na křižovatce umístili semafory. Teď je sice bezpečná pro auta, ale mnohem riskantnější pro chodce.

Když byla bez světel, byli jste víc ve střehu, ale auta vám (většinou) dávala přednost. Teď se paradoxně musíte bát přejít. I když vám svítí zelená.

cross

Šla jsem se psem. Poslouchá perfektně, a když jde na volno, ukázněně sedí u nohy a čeká na můj povel. Zastavili jsme se na přechodu a čekali na zelenou. Blikla a já dala pokyn. Pes vyrazil, ale stejně tak auto, které odbočovalo směrem přes „náš“ přechod. Pes byl naštěstí rychlejší a udělal myšku, ale přiznám se, že mi v tu chvíli zatrnulo a už jsem ho viděla pod koly auta. Leknutím jsem vyjekla a vyhrkla ošklivou nadávku. „Kreténe!“

Řidič měl otevřené okénko a slyšel mě. Okamžitě dupnul na brzdu a vyhrnul se z auta na mě. „Ten kretén patřil jako mně, jo?“ zařval.
„Jo, copak nevidíte, že máme zelenou? V tom případě máme přednost a vy jste nás ohrozil!“
„Koho jsem ohrozil, ty krávo, toho pitomýho čokla? Máš ho mít na vodítku…“ Tykal mi vztekem brunátný řidič.

Ano, měla jsem ho mít na vodítku, ale tady jde přece o princip

„Co kdyby na místě psa běželo dítě, nebo jelo na kole? To na vodítku mít nemůžete.“

Ani se mi nechce pomyslet, u nás v domě takových capartů bydlí dost...

„To sem nemotej, dítě bych pustil, ale psa klidně přejedu,“ ulevil si řidič. Možná by mi dal i pár facek, kdyby na něj nezačal troubit další „nervóza“, kterému blokoval silnici. Vlastně mě zachránil.

Bylo mi z té příhody smutno, ale jedno poučení jsem si vzala:   

Na téhle křižovatce má přednost silnější, a já si to budu pamatovat.

Čtěte také:

Reklama