píše s trochou nostalgie čtenářka s nickem Datura. Vzpomíná na práci v jedné zahraniční firmě, která jí vyhovovala po všech stránkách. Dnes už si užívá zasloužený důchod a pracovní dobu neřeší

Dobrý den. Za čtyřicet let své pracovní iniciativy jsem stihla vystřídat tři zaměstnavatele s různou pracovní dobou.

Hned po maturitě jsem nastoupila do služeb a tam byla pracovní doba rozvržená prakticky do celého dne. Ráno od 7 do 11, potom tříhodinová přestávka, odpoledne od 14 do 17, zase přestávka a od 18-19 jsme brali tržby obchodníků. K tomu pracovní soboty a občas služba v neděli. Kupodivu mi tahle varianta vyhovovala. Bydlela jsem téměř naproti a tak jsem si o polední pauze nakoupila, uvařila, občas i vyprala. V létě jsem se povalovala na zahradě.

Po deseti letech jsem ale zatoužila po změně, tak jsem si našla práci v účtárně jedné firmy jen o ulici dál. Pracovní doba 6-14,30, soboty už byly volné. Počítače byly teprve novinkou, ten náš první zabral celou místnost a internet byl sci-fi. Přesčasy se nepěstovaly, protože pan ředitel byl toho názoru, že přesčasy jsou pouze pro neschopné, že člověk, který nestihne svou práci v pracovní době, nemá v podniku co pohledávat. A tak jsme se snažili všichni. To ale neznamená, že jsme si nenašly v účtárně chvilku na probrání žhavých drbů, ale jak známo, existují nějaké účetní uzávěrky a ty mají pevné termíny. Po dvaceti letech měl náš podnik skončit a tak jsem se nechala propustit mezi prvními, abych měla větší naději najít nové místo.

To se mi podařilo a nastoupila jsem do zahraniční firmy. S ředitelem se dalo mluvit jen anglicky nebo německy. Pracovní doba pro všechny stejná 7-15,30. Firma sídlila v okresním městě, kde pracoval i můj muž. A protože jsme pracovní dobu měli stejnou, jezdili jsme autem a bylo to fajn. Ale jen do doby, než manželovi pracovní dobu posunuli o půl hodiny dřív. Tak na mě musel každý den půlhodinu čekat v autě. Do naší západní firmy totiž cizí lidé nesměli ani do vstupní haly. Do podzimu se to dalo vydržet, ale jakmile nastaly mrazy, bylo mi ho líto, že tam mrzne. Požádala jsem si o úpravu pracovní doby o zmíněnou půlhodinu. Ředitel žádost zamítnul.

Tak jsem si v největších mrazech pracovní dobu upravila sama. Jenže se našla kolegyně, která mě práskla. Skončila jsem na koberečku, dostala důtku a ředitel pohrozil okamžitou výpovědí, podle tehdy obávaného paragrafu 53, hrubé porušení pracovní kázně a jak známo v tomto případě neposkytuje Pracovní úřad podporu v nezaměstnanosti.

To se stalo v prosinci. V lednu mě čekalo překvapení. Původní ředitel byl odejit a nastoupil nový. Okamžitě jsem si podala novou žádost o úpravu pracovní doby. Vyřídil ji týž den a ostatním zavedl pružnou pracovní dobu., čímž dokázal, že když se chce, tak to jde. Na internet jsme ale mohli jen na určité stránky, týkající se práce ve firmě a ajťáci měli za úkol sledovat, na kolik procent využíváme své počítače k práci a jestli nenavštěvujem zábavné stránky. Ve dvou případech se stalo, že byli kolegové okamžitě propuštěni, jeden hrál často karty na PC, druhý brouzdal po Seznamce. Tak mě docela udivuje, že některé ženy si risknou serfovat v pracovní době. Můžu říct, že nejvíc využitá pracovní doby byla právě v té cizí firmě, ale zato jsme měli krásné platy, vánoční dárky s úžasnými večírky.

Pracovala jsem tam deset let, až do svého důchodu a moc ráda na to vzpomínám.

Zdraví Datura

Milá Daturo, a nešlo tam pracovat dál? Jste spokojená, že jste v důchodu, nebo byste ještě ráda pracovala?

Text nebyl redakčně upraven

Jak to máte vy, milé ženy-in? Pracujete na směny? Máte dlouhý, krátký týden? Pracujete o víkendu? Máte víc profesí dohromady? Jak se vám daří skloubit práci s domácností? Který den v týdnu vám nejvíce vyhovuje? Kdy máte největší pracovní výkonnost? Vyhovuje vám pracovní doba, kterou máte teď? Měnila byste? Máte nějakou příhodu, která se stala v souvislosti s pracovní dobou?

Své postřehy, poznatky, zkušenosti, nebo třeba příhody, které se týkají pracovní doby, můžete posílat na náš e-mail redakce@zena-in.cz  

 

Reklama