Bulvár

Na pohřby jsem jezdívala ráda

V dnešním vydání Chcete umřít doma? si nevyberete. Bohužel, dnešní doba je k nám krutá. Většina lidí umírá v nemocnicích.

Nebudu rozebírat, který příbuzný kde a kdy zemřel, ale pohledem dítěte se přesuneme do počátku 60. let minulého století. V té době začínali umírat strýcové, tety, kmocháčci... mých rodičů.

Jako malé dítě jsem na pohřby jezdívala ráda. Byly krásné. Na vesnicích si dávali záležet.

Tenkrát na podzim zemřel tatínkův kmocháček. Pocházel z gruntu. Rakev byla vystavena na márách v jedné světnici, která byla vylíčena na bílo a v malých oknech vyšívané záclonky. Kolem rakve byly stojany s hořícími  svícemi. Podlaha pečlivě vydrhnuta. Kmocháček ležel v rakvi, ruce sepnuté na prsou, klid a mír v obličeji. Vlastně jsem nepozorovala žádnou změnu v jeho obličeji. Vypadal jako by spal. Lidé přicházeli do světnice se s kmocháčkem rozloučit. Jeho snacha nás děcka odváděla do přístavku u kuchyně, prý abychom moc nezavazeli. Tam bylo pro nás pohoštění.

Pak, okolo půl jedenácté, jsme se vydali za kostelníkem, který nesl kříž. Rakev nesli chlapi a kmocháčka doprovázel pan farář. Pak jeho rodina, příbuzní a vesničané. Řeč na hřbitově byla dlouhá, alespoň pro nás děcka. Pohřeb jsme si zpestřili šmírováním po vesnickém hřbitově. Když hudebníci spustili Zasviť mně slunce jasné dnes naposledy..." to jsme letěli k hrobu a rakev byla pomalu spouštěna do země. Lidé plakali... jako poslední pozdrav pro kmocháčka byly květiny, které dopadaly na víko rakve...

Potom se vdova podívala na hudebníky, neznatelně kývla a hudebníci spustili veselou. Šli jsme v pochodovém rytmu do hospody, kde jsme kmocháčka jak se patří zapili, zajedli, povzpomínali na něho v dobrém. Vtipem sršel i pan farář.

Když jsme se rozcházeli, mladá hospodyně nám dávala ještě výslužku.
Takový pohřeb byl víc než svatba. Na něm si rodina dávala záležet, protože dědina je jedna drbna a dlouho se vzpomíná.

Krásný den u vzpomínek na pohřby. :-)

arjev

   
18.09.2007 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [4] IMI [*]

    tak tohleto je pro mne tak aktuální a tak bolavé takový tradiční pohřeb už se dnes ani nevidí ... je to krásná představa. Akorát to vystavení nebožtíka bych si nechala ujít. U nás to funguje tak, že fofr forf z práce do krematoria, kde je po hodinách pořadník, takže ty obřady musí odsejpat a po pohřbu se všichni rozprchnou domu a druhý den zas do rachoty a podávat výkon... na nějaké truchlení nebo skutečně obřadné rozloučení neni čas

    superkarma: 0 18.09.2007, 19:32:33
  2. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    3.A k tomu,co píše Arjev: Mého dědu v rakvi vezl kočár tažený koňmi z kostela na hřbitov a průvod byl dobrovolný a větší než na 1.máje.

    superkarma: 0 18.09.2007, 17:30:38
  3. [2] Samík97 [*]

    Jako dítě jsem byla o prázdninách na vsi na pohřbu nějakého oběšence.Nemohla jsem pochopit,proč ho při rozlučovací řeči tolik litovali, když TO sám chtěl...

    superkarma: 0 18.09.2007, 17:06:51
  4. avatar
    [1] V.Nováková [*]

    ne, na pohřby nevzpomínám, jen na lidi které jsem milovala a už nežijí (rodiče)......

    superkarma: 0 18.09.2007, 14:58:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme