Jak dopadl pohovor s bolavýma nohama z vypůjčených bot? To se dočtete ve vtipném příspěvku od čtenářky s nickem Dante Alighieri, za který děkujeme

Ahoj všem! Podpatky nosit chci, a tak se v poslední době snažím kupovat takové boty na podpatku, ve kterých to půjde. Objevila jsem menší krámek tady v ČB a už mám odtamtud jedny letní sandálky a jedny botky na klínu - obojí úžasně pohodlné, přestože podpatek na každých má nejméně 7 cm. Určitě se tam vypravím i pro zimní kozačky.

Popíšu vám můj nejhorší zážitek s podpatky. Měla jsem před sebou třetí kolo výběrového řízení (pohovor přímo s ředitelem) a řekla jsem si, že tentokrát musím vypadat opravdu profesionálně. Tedy konzervativní kostým a uzavřené lodičky. Ty jsem ale neměla (jen samé otevřené), tak jsem si je půjčila od tchýně.

Přítel mě na pohovor doprovázel, protože si potřeboval mezitím něco zařídit ve městě. Zaparkovali jsme asi kilometr od firmy, protože v centru ČB bylo moje oblíbené parkoviště zrovna uzavřeno kvůli opravě. Do firmy jsem došla docela dobře, ale už jsem měla pěkně sedřenou pravou patu. Když jsem čekala, až přijde šéf, byla jsem z té bolesti strašně nervózní. Pak přišel a já musela vstát - au - a nedat na sobě znát, že se něco děje.

Po celý pohovor jsem byla jak šílená. Pořád jsem musela myslet na to, že v těch botách musím dojít zpět do auta! Proto jsem se taky pěkně předvedla... Myslela jsem si, že po takovým fiasku určitě přijata nebudu. Nebyla jsem schopná mu odpovídat na otázky, kde chci být za pět let, jaký by měl být můj šéf a jaké mám špatné vlastnosti apod.

Když jsem vyšla před firmu, okamžitě jsem zamířila do protější drogerie a koupila si tam náplasti. Na ulici jsem si oblepila nohy ze všech stran a takto ušla asi polovinu cesty k autu. Náplasti mi potom slezly, tak jsem se zula a šla zbytek bosa. Když jsem konečně viděla auto, přišla mi to jako ukrutná vzdálenost. Nohy bolely i bez bot.

Doma jsem si lehla, ani se nehla. Na obou ploskách noh jsem měla obrovské puchýře - takové, že jsem na ně nemohla ani došlápnout a chodila jsem po vnějších hranách chodidel. Pak mě napadlo puchýře propíchnout. I stalo se a já si tou tekutinou z puchýře polila celé stehno. Ééééé!

Měla jsem nohy tak zrasované, že jsem dokonce musela odvolat schůzku s kamarádkou, která se měla odehrát druhý den. Určitě bych nezvládla túru po nákupním centru. Ještě týden jsem chodila po hranách chodidel. A 6 týdnů trvalo, než se mi nohy definitivně zahojily.

A práci jsem dostala!

Dante Alighieri

Možná to byla daň, kterou jste musela zaplatit za úspěšné přijetí. Doufám, že jste si koupila lodičky vlastní a pohodlné. Přeji vám hodně štěstí, ať vám to šlape v práci.

Máte také nějakou "veselou"příhodu s botami? Jaké boty nosíte do práce? Musíte dodržovat nějaká pravidla, jak se do zaměstnání oblékat a obouvat? Vyhovují vám, nebo spíš trpíte? Jak vysoké podpatky nosíte, abyste se v botách cítila pohodlně? Jaké podpatky máte nejraději? Široké, jehlové, na klínku, nebo kačence? Napište nám

redakce@zena-in.cz

Reklama