Jsem osoba, která vyrostla v rodině bez vztahu k víře a náboženství, a zároveň jedinec, který o všem zbytečně moc přemýšlí. V myšlenkách jsem (jako asi i jiní) mockrát zabloudila k otázce, jak celý náš svět vznikl a jaký je smysl života.

Věřícím lidem dílem závidím a dílem absolutně nerozumím. Jak můžou věřit, že celý nekonečný úžasný vesmír vymyslela a zrealizovala jedna bytost? Na druhou stranu těžko věřit, že dokonale fungující organismy (i když taková menstruace by mohla být vymyšlena líp, respektive neexistovat :-) ) a vůbec vychytané uspořádání všehomíry vzniklo zcela náhodně, bez přičinění vyšší moci...

Nevím, jak jiní, ale já mnohdy s úžasem zjišťuji, jak v mém životě původně zdánlivě náhodné situace zapadají v budoucnu do "scénáře" jako části skládanky... Osud?

Neumím si představit, že je to opravdu všechno předem vymyšleno a hlavně, že pro každého z nás je cesta do detailu připravená od začátku do konce. Na druhou stranu jsem ale přesvědčena, že (aspoň dle mého života soudě) všechno mělo a má svůj význam a nic se nestalo zbytečně, žádné "náhody". Téměř všechno nakonec zapadlo na své místo v mozaice.

Naoko jsem si tuto otázku uzavřela s tím, že zkrátka nám pozemský červům má odpověď zůstat z nějakého důvodu utajena a myslet si můžeme, co chceme. Věřícím byla poskytnuta odpověď, aby nemuseli ztrácet čas přemýšlením o pitomostech jako já.

Moje skromná teorie je (a opět soudím dle své životní zkušenosti - nakonec jsme přece stvořeni k obrazu Jeho), že původní záměr byl myšlen dobře, ale pak se to nějak vymklo...

(Mně se to teda stává pořád.)

A to je život... 

           
Reklama