O putovní výstavě uměleckých děl pacientů se schizofrenií už jsem v našem magazínu psala. Její součástí je také možnost zkusit si, jaké to je žít se schizofrenií. K tomu slouží speciální kabina, simulující pocity schizofreniků. Vyzkoušela jsem ji. A jsem ráda, že jsem ji po pár minutách mohla opustit.

To ovšem schizofrenici nemohou... Ale naděje tu je v podobě léků. Ne nadarmo se na konci filmu objeví tento nápis: Takhle to skončit nemusí... Při kvalitní léčbě byste nemocného člověka od zdravého nerozlišili.

Cesta na psychiatrii

Není úplně jednoduché najít zmíněnou kabinku. Nachází se v areálu Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ulice Ke Karlovu 11. Vcházím vraty do Kateřinské zahrady v ulici Viničná, musím projít celým parkem a obejít celý komplex, než natrefím na Vondráčkovu posluchárnu. Tam zvoním na zvonek a chvíli čekám, než mi přijde otevřít pán, který mě dovede ke kabince v chodbě. Pak už je to jenom na mně.

schiz

Sedám si do temné kabiny, kde svítí jen obrazovka s nápisem: Vyberte svoje pohlaví. To proto, že ve filmu se pak mluví v ženském rodě, takže mám pocit, jako by se opravdu jednalo o mě. Nasadím si sluchátka a začínám sledovat film, má asi 8 minut. Ale připadá mi to jako věčnost. Mám smíšené pocity, jako by se všechno míhalo v mé hlavě, do sluchátek mluví několik hlasů, vypadá to, že jsou všude. I obraz je často rozostřený.

schiz

Začíná to zvoněním na dveře bytu, venku je pošťačka. Jsem hlavní postava, dívám se na pošťačku kukátkem, ale neotvírám, protože mám strach, že mě někdo sleduje. Když na chodbě nikdo není, dojdu si do schránky pro poštu, schránka je úplně plná a mezi obálkami leží doručenka s červeným pruhem. Musím na poštu. Odhodlávám se a vyrazím. I cestou slyším, jak na mě několik hlasů neustále mluví, mám pocit, že se na mě všichni lidé dívají a mluví o mně. Už moc nerozlišuju realitu.

Ve filmu zní protichůdné hlasy, ženské i mužské, které se dohadují: „To nedokážeš“, „Honem, udělej to“, „Na co čekáš?“ a „Pozor, sledují tě“. Když jdu k přepážce a dávám paní za okýnkem občanský průkaz, slyším „Mají tě v systému“ a „Kdo tě prozradil?“ Beru si dopis a utíkám ven, hlas mě nabádá, abych se dopisu zbavila. Neotevřený ho házím do koše a spěchám domů, zase se na mě všichni koukají... Radši se zavírám doma.

schiz

Je to opravdu dobrá ukázka, jak pro nemocného schizofrenií může i obyčejná cesta na poštu skončit fiaskem. Ve filmu je přesně cítit to, o čem mluví psychiatr Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych: „Na počátku je ztráta kontaktu s realitou, lidem trpícím schizofrenií uniká smysl života, slyší hlasy, bludy, chybně interpretují realitu i své emoce.“

Experimentální interaktivní film se jmenuje Do vlastních rukou aneb Zažijte schizofrenii na vlastní kůži. Vznikl jako součást projektu Paralelní zkušenosti v roce 2011, záměrem bylo zdravým lidem zprostředkovat svět lidí trpících schizofrenií. Realizace je dílem studentů a absolventů Fakulty umění a designu Univerzity J. A. Purkyně v Ústí nad Labem Kláry Jakubové, Anny Marešové, Andreje Boleslavského a Lukáše Blažka. Odborným garantem je doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D.

Nechcete to taky zkusit? Kabinka bude k dispozici ještě do 7. července.

plakát

Abyste si o této nemoci udělali představu, můžete si pustit krátký animovaný film, který najdete na této stránce: http://www.schizophrenia24x7.cz/meet-mark. Více najdete na http://www.schizophrenia24x7.cz nebo na www.schizofriends.cz.

Více o schizofrenii:

Reklama