.

„Na otázku, zdali dieta patří k životnímu stylu, nám žáci sedmé třídy odpovídají ano,“ říká vedoucí KC Anabell Praha Mgr. Alžběta Klímová

Rozhovory

„Na otázku, zdali dieta patří k životnímu stylu, nám žáci sedmé třídy odpovídají ano,“ říká vedoucí KC Anabell Praha Mgr. Alžběta Klímová

anorexie

Poruchy příjmu potravy jsou problémem, který bývá často považován za tabu. Faktem ale je, že je to problém, o němž by se mělo mluvit. Nahlas a často. Centrum Anabell se snaží pomáhat, radit a šířit osvětu. A tak jsme si na toto téma povídaly s vedoucí centra Mgr. Alžbětou Klímovou a sociální pracovnicí Marií Vavruškovou.

Čím vším se vaše centrum zabývá? Vím, že řešíte poruchy příjmu potravy jako je anorexie a bulimie, ale setkáváte se i s jinými problémy?
V poslední době se často setkáváme se záchvatovitým nebo psychogenním přejídáním, typickým příkladem je člověk, který je celý den vystresovaný v práci, večer si nakoupí a přejí se, má pak samozřejmě výčitky, pociťuje to, že je neúspěšný a neví si sám se sebou rady. Tento člověk si také dává předsevzetí, že už to nikdy neudělá, ale po určité periodě to udělá znovu. Na rozdíl od bulimie nezvrací.

S vlivem zdravých životních stylů se také často setkáváme s ortorexií, to je porucha, při níž lidé řeší, zdali jsou potraviny, které přijímají, zdravé či ne. Pídí se po původu potravin a nesnědli by nic, o čem nejsou přesvědčeni, že to není zdravé. V důsledku se pak vyhladoví stejně, jako je tomu u mentální anorexie.

 Mgr. Alžbětou KlímovouJe pro lidi trpící ortorexií individuální, co pro ně znamená zdravá potravina?
Ano. Obecně se tito lidé začínají zajímat o to, zdali ta daná potravina neobsahuje aditiva, škodlivé látky, jaký je její původ, snaží se pěstovat a připravovat si potraviny sami a velmi často se pak zaměří pouze na jednu potravinu, kterou jsou schopni přijmout.

Máte klienty, kteří sem přicházejí sami a dobrovolně, nebo spíše je přivedou rodiče nebo partner?
Většinou přicházejí klienti, kteří jsou motivovaní, ale čas od času se setkáme s klienty, kteří sice přijdou, ale jsou přesvědčeni o tom, že tu nemají co dělat. Naši klienti, kteří sem přicházejí, si uvědomují zdravotní rizika a alespoň částečně s tím chtějí něco dělat. Chodí sem i osoby blízké, které se sem chodí poradit, jak pomoci někomu z rodiny.

Jaká je vaše cílová věková skupina?
Jsou to děti s poruchami příjmu potravy již od 12 let až do dospělého věku.

Posunula se hranice, kdy chtějí dívky a chlapci hubnout?
Určitě. Snažíme se z důvodu prevence o přednášky na základních a středních školách, protože na otázku, zda dieta patří k životnímu stylu, tak vám dívky i chlapci v sedmé třídě odpoví, že ano. Je to ale boj s větrnými mlýny. Je obrovský tlak médií, časopisů, blogerů na to, abychom byli štíhlí. Proto je důležitá osvěta.

Kult krásy – vyhublosti se tedy nezměnil? Neprosazuje se spíše právě zdravý životní styl, fitness a hezké vysportované tělo?
To je sice pravda, ale právě ty klientky, které začnou se zmíněným fitness stylem, tak často nakonec nemají vůbec žádný jiný koníček, ale jejich jedinou zálibou je jít odpoledne do fitka.

Často teď bojujeme v rámci tohoto fitness trendu s tzv. cheat day neboli dnem, kdy mohou tito lidé, kteří si jinak striktně hlídají výživu, sníst, co a kolik je napadne. To zpravidla nastartuje mentální bulimii. Ženy to dělají na doporučení trenéra, i přesto, že třeba nechtějí, a to je velký problém.

Co je v tuto chvíli největším problémem? Je to mentální anorexie?
Vzhledem k různorodosti věkových skupin se to nedá tak snadno říci. U mladších ročníků se setkáváme s mentální anorexií, přibývají navíc i ve větší míře chlapci. Mezi třicátým a čtyřicátým rokem ženy i muži řeší spíše mentální bulimii a přejídání.

Myslíte si, že se dá z poruchy příjmu potravy úplně vyléčit?
Část našich klientů má tu váhu v hlavě stále. Jsou to lidé, kteří si ale spíše hlídají nějakou svoji pomyslnou hranici, kterou nechtějí překročit. A takhle jsou jistým způsobem spokojení.

A pak jsou klienti, kteří se opravdu vyléčí a svou váhu už neřeší. Jsou šťastní, objeví v sobě spoustu nového, vnímají krásu kolem sebe.

Nakonec máme ale také klienty, kteří problém poruchy nikdy nevyřeší a jakýkoliv stres nejčastěji řeší přes jídlo.

Zmínila jste štěstí. Myslíte si, že by tyto poruchy člověk nemusel mít, kdyby byl vnitřně stoprocentně šťastný?
To si nemyslím. Důležité je umět s tím problémem pracovat.

Přejít na stranu:

 
   
11.10.2017 - Rozhovory - autor: Marie Cicvárek Fléglová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme