Pokud jste sledovaly těhotenský blog Zuzky Dosoudilové, víte už, že se jí a Honzovi narodil krásný čtyřkilový chlapeček Matěj. Vyrazil jsem do Kladna, abych předal některé dárky a trochu se s Matějem seznámil...

Zprávu o tom, že se Zuzce a Honzovi Dosoudilovým narodil chlapeček Matěj, jste si mohly přečíst v tomto článku...

Samozřejmě jsem za novopečenými rodiči a Matějem do Kladna vyrazil. Jednak abych předal nějaké dárky, a také proto, abych viděl miminko na vlastní oči, trochu se s ním seznámil...

Honza vypadal ultrašťastně, Zuzka trochu unaveně a tak nějak rozněžněně, Matěj většinu času prospal a Sofi (která také byla doma), byla jako vždy nepřekonatelně úžasná.

Pořídil jsem několik fotek...

FOTOGALERIE: 7 snímků

Co jsem se dozvěděl?

Protože Zuzka rodila císařem, zahrnul jsem ji (i trochu Honzu) spoustou otázek...

Jak se cítíš? Připadá mi, že člověk musí být po operaci hrozně unavený a nemocný, ale zároveň nesmírně šťastný z miminka...
Zezačátku jsem si to moc neuvědomovala, třásla jsem se po operaci. Nejlepší bylo, když jsem pak vyjela ze sálu na posteli a tam stál Honza s malým v náručí. Jinak jsem ale měla dělat sama co se sebou. Po dvanácti hodinách mě donutili stoupnout si. Pak znovu za nějakých devět hodin. Potom už jsem musela být soběstačná. Malého jsem k sobě dostala přes den asi až třetí den od operace, na noc jsem ho ještě vracela sestrám. Od čtvrtého dne jsem ho měla u sebe i přes noc.

Jak je velké císařská jizva?
Včera jsem ji měřila, má osmnáct čísel.

Máš ještě nějaké bolesti, teď je to deset dní...
Absolutně nejhorší bylo, že jsem cestou z nemocnice nastydla. Tam bylo pětadvacet stupňů, venku mínus sedm. A zakašli, když máš rozřízlé břicho. Ale už je to lepší.

To byla tvá první operace, nebo už jsi nějakou měla?
Úplně první.

Byla jsi zklamaná, že musíš rodit císařem?
Bylo mi to v podstatě jedno. Hlavní je, co bylo pro malého nejlepší. Vzhledem k tomu, jakou měl polohu, tak císař byl jediné řešení. Ke konci jsem se už bála, aby nedošlo k přirozenému porodu, když byl naplánovaný císař. Hlavně když jsme se dozvěděli, že je malý napříč.

Co se změnilo v chodu domácnosti?
Zuzka: Noci.
Honza: Noci a všechno se teď točí okolo malého. Kdy bude spát, kdy bude Zuzka kojit. Ale hlavně ty noci. Dřív jsme normálně zalehli a ráno se vzbudili...
Zuzka: Teď jsme rádi, že můžeme v osm hodin usnout. První noc doma se budil každou hodinu. Pak jsme tu měli dětskou doktorku na kontrole, ta nám řekla, ať to ignorujeme a najedeme aspoň na dvouhodinový režim. Začali jsme mu dávat dudlíka, i když jsme původně nechtěli, ale doktorka řekla, ať ho dáváme, že je důležité, abychom my byli v pohodě a vyspalí. Dneska dal i čtyři hodiny v kuse, to byla nádhera!

Jaký je Matějův denní režim: Probudí se, chce nakojit, dudlíka a pak zase usne?
Honza: Mezi tím ještě přebalení.
Zuzka: Ve dne v noci pořád to samé.

Co fenky Sofi a Sisi, žárlí?
Překvapivě v pohodě. Jsou zvědavé, očichávají ho, ale nevyvádí a nepřipadá mi, že by žárlily.

Co ho můžete takhle malého učit?
Teď ještě nic, ale máme na něj mluvit, aby si fixoval hlas. Musí si na nás také zvyknout. Snažíme se nepouštět televizi třeba při kojení, to se nemá. My ale televizi beztak moc nepouštíme, takže to se nám daří. Trochu zlobil s blinkáním, ale už je to lepší.

Musíš mít Matěje stále sebou?
Máme chůvičku, takže když je v postýlce, dostane chůvičku, monitor dechu a víme, jestli je všechno v pořádku.

Takže jste si nakonec pořídili monitor dechu...
Máme ho půjčený. Ten, co jsme chtěli, byl stále vyprodaný. Ale když tu byla doktorka, netvářila se, že by to mělo význam. Říkala, že to hlavně uklidní nás.

Co věci, které jsi řešila v průběhu těhotenství?
Byl to třeba koupací kyblík a vanička. Je naprosto spokojený ve vodě, takže ještě že máme vaničku. Když ho jdeme koupat, tak řve, řve, jak je ve vodě, tak najednou blaho. Asi z něj bude plavec (směje se). Také máme půjčenou postýlku za pět stovek na měsíc, je úžasná, jak je vysoká a průhledná. Můžeme být v posteli a vidíme na něj, nemusíme se zvedat.

Víš, jak rychle se dostaneš do původního nepoužitého stavu?
Do nepoužitého stavu se už asi nedostanu, ale do nějaké původní formy za pár měsíců. Říkali, že nějaké dva, tři měsíce břicho vůbec nezatěžovat, zvedat se přes bok, nezvedat se přes přímé břišní svaly.

Co tě nejvíc na celém těhotenství překvapilo?
Že bylo až moc v pohodě. Nikdy mi nebylo extra víc špatně, kromě nějakého začátečního lehce zvednutého žaludku. Ale potíže trvaly tak den a zase přestaly. Díky tomu mi tak nějak nedocházelo, že jsem těhotná. Také mě překvapilo, že jsem neměla žádné zvláštní chutě.

Vidíš, co vlastně nesmíš při kojení jíst a pít?
Moc jsem to ještě nezkoumala. Co vím, tak oříšky, pomeranče a citrusy, minerálky a perlivé vody. Jinak snad všechno. Co mě potěšilo, bylo, že mě těhotenství odnaučilo jíst tyčinky a čokoládu.

Kam dál?

Reklama