Reklama

Ve vesnici, která čítá 500 obyvatel a z toho nadpoloviční množství obyvatl, kteří k námi přišli z teplých krajin, v baráku, který ze tří stran obléhaly stánky nebo tržnice, se tomu nedalo vyhnout.

A máma tomu výdělku vlastně vzala za vděk. Mluvím o hlídání dětí vietnamských trhovců a doučování češtiny.

Ty děti jsou ctižádostivé, učí se rády a pravděpodobně jejich rodiče kladou na vzdělání opravdu důraz. I za dvojku už mívaly různé tresty. Učení jim ale šlo samo. Nejradši tak vzpomínám, na volné chvilku, kdy jsem coby pubertální studentka s hlídáním pomáhala.

Většinou mě v sobotu ráno probouzelo vřešetění „Pokemooon, pokemooon!“ To se právě přicházející David hrnul k televizi, aby nepropásl oblíbený seriál.

Jednou jsem Davida a jeho dva další kamarády vzala do lesa. Začali se bát. David se za mě schovával a pak mi docela hystericky vysvětloval, že mě může sežrat tygr a že u nich chodí do lesa jenom tátové s puškou. Bylo to legrační. Inu vysvětlila jsem mu, jaká zvířátka se v našich lesích pohybují.

Pak jsme došli k malé tůňce. Následovala podobná situace. Jen na mě místo tygra měl z vody vyskočit krokodýl.

Jak už to bývá, děti vyrostly, přestaly hlídání potřebovat a my jsme tuhle vesničku opustili. Ale vzpomínáme na ně rádi.

Eva

Na vaše zkušenosti s pomocnicemi v domácnosti, ať už před lety, nebo ze současnosti, se těším právě dnes na redakce@zena-in.cz

Hrajeme o značkovou kosmetiku, tak by se vám cena mohla hodit.