Čtenářka RosaGloriaDei si přeje ještě jedno miminko, a tak nám poslala příspěvek, ve kterém si řekla o dnešní odměnu. Díky Vám RosoGlorioDei za příspěvek a věřte, že se najdou i empatičtí jedinci…

Hezký den všem,

dnes jsem s Ájou nešla do Klokánku (vynahradím jí to v sobotu účastí na karnevalu) s tím, že konečně trošku uklidím ten binec, co tu vládne od našeho nedělního příjezdu z hor, ale jsem lenoch lenošný, vůbec se mi do toho nechce, tak raději také přispěji k tématu pár písmenky. Sedět a mudrovat, to mi fakt jde (a ještě mě to i baví), manžel stejně dorazí až večer (v práci je na to sám, kolegu včera složila viróza)

Vlastně mám v životě obrovské štěstí, všichni jsme „od přírody“ zdraví (klepu, klepu, klepu na hlavu i na dřevo). Tedy, manžel je sice silný alergik, ale to se zvládá v rámci sezóny, myslím tím ty choroby, které je třeba denně potlačovat spoustou tabletek, myslím tím ty choroby, které člověka opakovaně vyřazují z „běžného“ provozu.

Skutečné soužití se vším všudy jsem si zatím vyzkoušela jen se dvěma muži. S taťkou a s manželem, v mnoha věcech jsou si ti dva podobní (ač jsem v pubertě tvrdila, že já budu ta, která vyvrátí pravdy psané v učebnicích psychologie, že já si tedy muže povahou podobnému svému otci nevyberu ani omylem).

Moc dobře vím, že dokud muž pláče a naříká, že je vlastně „dobře“, jde o kašel či rýmičku, nic vážného. Stačí něha, dobré slovo, natřepané povlečení, trocha pochopení, teplý čaj a nějaká ta neškodná pilulka či zvýšená dávka vitamínů (na manžela zázračně působí čerstvě – ručně- vymačkaná šťáva z pomerančů, tu prostě miluje a je ochoten pro ni i stonat).

Horší je, když osoba mužského pohlaví přestane komunikovat, mlčí, leží a říká: „to bude dobré, nech mě v klidu, jen se prospím“. Mé zkušenosti velí: „Zbystři pozornost“.  Vím, o čem mluvím, taťka před mnoha lety přišel spokojeně domů s tím, že všechny možné testy vyloučily „zaječí“ a jim podobné nemoci (byl myslivec), týden na to jel na Žluťák s diagnózou – Non-Hodgkin-lymfom. A bylo po radosti. Bez odkladu…Navždy....

Dcera je zdravá, já jsem zdravá, muž je zdravý, přesto nepodceňujeme preventivní prohlídky, všichni víme, že se na ně chodit musí, já jsem ta, která hlídá, je-li už ten správný čas objednat se J Není nad to slyšet od lékaře: „Je to dobré, uvidíme se za 6 měsíců, za rok, za dva…“, podle toho, o jakého specialistu se jedná. Doktorů se obecně bojím, ale na preventivky chodím ráda, snad nejsem při vyhodnocování jejich výsledků příliš naivní.

Na mužích mě jen maličko mrzí, že nejsou schopni stejné empatie jako my ženy. Když jsem naposledy měla horečku, mlela z posledního, bylo mi fakt blbě, požádala jsem manžela o čaj a Paralen. Zeptal se: „Tobě je fakt blbě? Nevypadáš….“ Neměla jsem ani sílu zabít ho….

Radku, nikdy jsem si o výhry neříkala, ale tentokrát by se mi fakt hodila, testujeme, testujeme, chtěli bychom ještě syna. Nemám důvod se bát ho mít, že ne? (Přiznávám, muž je ten, kdo ho chce víc.) Do roka a do dne jsem schopna (zadaří-linse) dodat reportáž o rozdílu mezi novorozeným klukem a novorozenou holkou. Ájinka pro mě stejně bude bez konkurence, to přísahám. :)

RosaGloriaDei


Kolem 16. hodiny rozhodnu, které z vás, co jste dnes přispěly k tématu dne, pošlu voucher na 500 Kč do internetové lékárny www.lekarna.cz.

Reklama