Dnešní téma mi jde tzv. do rány.

Jsem pravidelnou divačkou seriálu Ordinace v růžové zahradě. Žádný jiný
seriál doma nesledujeme, naopak mě velmi rozčiluje, že téměř všechny večery pracovního týdne zabraly seriály.
Včera u nás byl na návštěvě dědeček. Povídali jsme si a přišla řeč i na
"společenské drby" a my zjistili, že máme "velké mezery ve vzdělání",
protože neznáme herce z Rodinných pout, Letiště, Pojišťovny štěstí  a
dalších seriálů. Dědeček řekl, že se s námi nedá o ničem bavit, protože na
nic nekoukáme, následně nařkl manžela, že chodí určitě po večerech do
hospody, když nekouká na seriály, a já zřejmě chodím s ním (to naštěstí dodal jen v žertu).
Vysvětlila jsem dědečkovi, že jsem viděla jeden díl RP - ale nic mi to
neříkalo, tak na ně nekoukám, z Letiště mi stačil také jeden díl, protože mě velmi, ale opravdu velmi rozčiluje paní Šišková se svou češtinou a vyjádřila jsem se v tom smyslu, že bych uvítala, kdyby herci, kteří nezvládají češtinu dobře, byli předabování rodilým mluvčím. Pojišťovna štěstí mne také neoslovila a seriál z hokejového prostředí (na název si nevzpomenu, kdybyste mě zabili) už vůbec ne.

Nemůžu říct, že nejsem seriálový divák, ale je mi líto, že televizní program
po osmé hodině je na můj vkus přeseriálovaný a prokládání seriálů hromadou reality show mi leze krkem.

Proto raději večer s dcerkou zalezem do pelíšku s pěknou knížkou, pustíme si příjemnou hudbu, nebo si pustíme pěknou pohádku a nepláčeme nad ubohým životem některých seriálových hrdinů a nepěstujeme si nenávist k těm mrchám a hajzlíkům, kteří "klaďasům" ztrpčují život.

Jen by mne zajímalo, jestli existuje závislost (jako na cigaretách a
alkoholu) také na TV seriálech.

Danulinka


Milá Danulinko,
já bych řekla, že závislost na seriálech určitě existuje. Přečtěte si příspěvek "Esmeralda ve stanu"

Reklama