Reklama

Dobrý den,

chci přidat trošku zrna do mlýna. Hned se mi před očima objevilo mé těhotenství, které jsem celé prozvracela, jen jsem ucítila vůni oběda. Upynulo už 36 let od mého porodu prvního syna. Ten byl živ snad jenom z jogurtů, pribináčků, pečiva a ovoce. Při těhotenství jsem přibrala 8 kg a ty jsem také hned v porodnici nechala.

Doma mi odtekla plodová voda, manžel zavolala sanitku a jela jsem do porodnice. Tam mne v přízemí předal řidič sanitky uklízečce, která mě výtahem odvezla na porodnici do 3 patra. Plodová voda mi tekla po punčochách až do bot, přesto, že jsem měla v kalhotkách vložený ručník.

Na porodnici mne přivítala hodně obézní sestra, která mi hned vynadala, že mi teče plodová voda, když jsem ji sdělila, že mám ručník a že tomu stejně nezabránil, tak jen mávla rukou. Na porodnici zrovna netekla voda, tak se pro ni muselo s kanistry na vrátnici a to zřejmě rozladilo onu porodní asistentku.

Byla jsem vyděšená z tak "příjemného přijetí". Syn se narodil asi po 7 hodinách a já byla ráda, že to mám za sebou. Když mě měli odvézt na pokoj, nešel zase výtah. Prostě v ten den v nemocnici řádil nějaký poruchový šotek. Sestřička, která vystřídala tu tlusťošku, byla již příjemná. Čekalo se na opraváře výtahu a pak již jsem mohla na pokoj. Největší strach jsem měla z toho, když mě tato sestřička chtěla přenést na lůžko. Byla štíhlá a postel byla až u okna a já jsem se viděla, jak se obě rozplácneme mezi postelema na zemi. Nic nedala na to, že si na postel dojdu sama, chytla mě a šup a už jsem byla na posteli. Vůbec jsem nechápala, jak mne mohla sama v náruči přenést.

Celou noc za mnou další sestřička z oddělení chodila, mačkala mi na břicho a opravdu si na péči nemohu stěžovat.

V té době jsem večerně studovala střední školu a tento školní rok mne čekala maturita z českého a ruského jazyka a já krom starostí s dítětem jsem musela zvládnout i studium. Byla jsem docela uhoněná, hrozně jsem zhubla, až to nebylo hezké.S dítětem jsem jezdila 3 x týdně z vesnice do města si 4 km pěšky, zde mi dítě hlídali manželovi rodiče, pak zase absolvovat cestu zpět.V zimních měsících jsem se domů s kočárkem vracela už za tmy kolem 20 hod.

Brzy jsem zjistila, že jsem opět těhotná. A tak se mi další rok narodil druhý syn. Jeho těhotenství jsem již prožívala normálně, zvracela jsem asi do čtyř měsíců těhotenství, pak už to šlo. A čekala mne druhá maturita z účetnictví a ekonomie. Nebylo to vůbec pro mne jednoduché, ale zvládla jsem i to.To už jsme bydleli ve městě v paneláku, který jsme stavěli svépomocně. Kdyby mi s hlídáním dětí nepomohli rodiče, nemohla bych školu dostudovat. Dnes jen na tyto okamžiky vzpomínám s úsměvem, když si manželky mých synů stěžují, jak se nevyspí a co mají práce. Ale my jsme tenkrát používali jenom bavlněné pleny, jiné nebyly a tak jsem prala a prala, žehlla a žehlila.Za 3,5 roku jsem šla do práce a byla jsem ráda, že jsem takto odbyla vše najednou, i když to pro mne nebyla procházka růžovým sadem. Tehdy jsem zvládla školu, děti a i hodně ručních prací. Dnes mám pocit, že nezvládám nic. Inu mládí je mládí, určitě je člověk čipernější. Přeji příjemný den. Věra

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Věrko, tak to tě také obdivuji. Sebe si nedokážu představit. Simona

A jak to bylo s vaším těhotenstvím a porodem? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz