Čtenářka evaspiel nám poslal svou příhodu o tom, jak se učila lyžovat a jak kvůli tomu na tento sport zanevřela. Prosmějte se čtením jako já.

Dobré ráno,
dnes tady v Praze bylo fajně teplé :) Úplně mi to vyhovovalo a žádné mrazy mi nechybí, ani sníh.
Sníh bych chtěla jen kvůli vánocům a silvestru, ale jinak by mohl stát a mohlo by být teplo. Jsem letní typ, takže zimu bych nejraději přespala, nebo odletěla do teplých krajin.
Nesnáším, když v zimě zasněžilo auto a my ho pak museli odhrabovat, nebo jsme sjeli do příkopu, kvůli ledu na silnici, a známí nás museli vytahovat, a my v zimě mrzli venku… no hrůza :) Posílám i fota, jak nám jednou sníh zafoukal auto, že jsme ho skoro nenašli :D

12

13



Já nejsem ani na zimní sporty. Jediné, co mě baví, je bruslení, ale jen na stadionu, na rybník bych se nikdy neodvážila. A veselá historka? No pro mě veselá moc nebyla, ale teď se směju, když si na ni vzpomenu, ale smutné je, že jen kvůli tomu dni jsem zanevřela na lyžování.

Stalo se to v jednu krásnou zimu, kdy jsme se rozhodli s přáteli, že pojedeme na chatu. Chata byla v Beskydech celkem daleko od civilizace, nedalo se k ní ani dojet autem, tak jsme se asi kilometr vláčeli s batohami a lyžemi pěšky po pas ve sněhu. Došli jsme k té chatě, ale byla tak zasněžená, že jsme se museli prohrabat ke dveřím. Fakt mazec :D
Asi kilometr od chaty byla sjezdovka, tak došlo na to, že půjdeme lyžovat. Já na lyžích v životě nestála, takže jsem je ani nevlastnila a můj švagr se rozhodl, že mi nějaké od známé půjčí. Byly asi o půl metru větší než já, byly dlouhé a úzké. Lyžaky mi taky půjčili od někoho, a tak jsem se do toho nasoukala, švagr mi je pořádně utáhl a šlo se na věc.
Jak jsem viděla ten kopec, tak nevypadal zas tak špatně, nebyl velký, ale nějaký točitý a na konci byl vlek s kotvami a ten nás zas měl vyvést nahoru, kde bylo i parkoviště. Po přednášce od švagra, jsem teoreticky věděla, co asi dělat. A tak jsem se pomaličku rozjela. Jakmile to nabralo rychlost, tak jsem se to snažila ze všech sil ubrzdit, brzdila jsem i očima, ale nepomohlo to. Nakonec brzdění jsem nezvládla a spolehla jsem se na svah, který byl vedle sjezdovky. Bylo na něm hodně sněhu a byl do kopce, takže jsem tam vjela, svými dvou a půl metrovými lyžemi jsem se do toho sněhu zapíchla a zůstala tam trčet.

Nejlepší byli kolemjedoucí, když se ptali: „Nepotřebujete pomoct?“ To jsem jen začala v duchu nadávat, které pako mě k tomu donutilo, a s úsměvem jsem odvětila: „Ne děkuji, já tu jen odpočívám.“ Když jsem se z tama vyprostila, čekala na mě druhá polovina kopce, s vlekem na konci, a řadou lidí u něho. Už z dálky jsem křičela: „Pozoooor!!!!“ Ale moc to nepomohlo, naštěstí tam byl švagr, tak mě chytil. Připadala jsem si jak největší mamlas.

Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale to ještě byl přede mnou vlek s kotvou. Každý mi říkal i ti provozní, že si na to nesmím sedat, že se musím jen zapřít a ono mě to potáhne. Tak jsem se snažila jen zapřít, ale v polovině kopce, zrovna když vlek byl nejvíc do kopce a vedle byla jen prudká černá sjezdovka, se mi podlomili nohy, překřížili megadlouhé lyže a já spadla. No to byl děs. Lyže se mi opět zapíchly v tom hlubokém, neuježděném sněhu. Snažila jsem se z tama co nejrychleji dostat, ale když člověk zapadne po kolena do mokrého těžkého sněhu je to marné.

Zastavili celý vlek a všichni čekali na mě, až se z tama nějak vyprostím. Když jsem se odplazila, tak vlek pustili a švagr, potom sjel po černé sjezdovce mně naproti. Nejhorší bylo, že cesta nahoru nebyla, takže jsme museli sjet zase dolů a já musela opět absolvovat vlek. Obsluha u vleku, mě seřvala, že si na to nemám sedat a jak jsem nemožná, že se to ještě nikomu nestalo.

Naštěstí jsem to vítězoslavně zvládla a vyjela nahoru. Potom jsem se ještě asi 3x pokusila kopec sjet, ale pokaždé se opakovalo mé brzdění ve svahu, naštěstí vlek jsem pak zvládla lépe :) Už jsem začala být pověstná svým: ooou ooou… To už všichni věděli, že jedu a uhýbali mi. Na konci mého týrání mě tak strašně bolely nohy, že jsem ani v těch lyžakách nemohla chodit, byly nějak moc těžké. Měla jsem sebou boty, takže jsem se chtěla přezout. Švagr mi pomohl vyzout lyžáky, ale měla jsem tak strnuté nohy, že každý dotek brněl. S bolestí mi obuli boty, ale nemohla jsem se na nohy vůbec postavit. Měla jsem je asi odkrvené z toho, jak jsem je měla silně utažené. Vůbec nešlo na ně se postavit.

Tak se pak kluci střídali v nošení, nesli mě na rukách :D Byla jsem jak princezna, ale připadala jsem si hrozně blbě. Potom přemluvili kolemjedoucí skútr, aby mě kousek svezl, takže jsem se projela i na skútru :) Nakonec se nohy opět prokrvili a já zas chodila. Ale od té doby jsem na lyže nevlezla a ani nevlezu. Vůbec mě to neláká, zvlášť když vidím i ty ceny za sjezdovku a všechno.
Já jsem teplomilný typ, a jak jsem psala v úvodu, nejraději bych tu zimu přespala.

Ale i tak Vám přeji krásnou zimu bez nehod :D

S pozdravem Evaspiel
Text nebyl redakčně upraven


Díky Evaspiel za váš nádherný příběh. Řehtal jsem se tady jako kůň. Dokážu si to představit, protože jsem kdysi viděl študáky z Hradce Králové, kterak přivezli svého černošského kolegu do Deštné na sjezdovku. Poprvé viděl sníh, poprvé jel na lyžích. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl Čechy jak někoho pouštějí dobrovolně na kotvu před sebe. Celá fronta ležela v křečích smíchu na zemi. A Černoch se nahoru dostal asi na 156 pokus. Jak se dostal dolů nevím, ale to taky musela být zábava…

Dnešním tématem dne je:

  • Máte ráda zimu?
  • Máte ráda zimní sporty?
  • Jezdíte, běháte, skáčete na lyžích?
  • Umíte postavit iglú?
  • Máte nějakou veselou historku spojenou se zimou?

Své příběhy, úvahy, reportáže, pozvánky, videa i fotografie k tomuto tématu posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jako odměnu za příspěvek pošlu jedné z vás krásnou, teplou šálu a čepičku, kterou pro vás na sebe oblékla naše Klárka!

sala

Reklama