Česká „dabingová škola“ má dlouholetou tradici. Pamětníci si možná vzpomenou, že bývala hodnocena jako jedna z nejkvalitnějších na světě.

Výkony Františka Filipovského, který se nepřekonatelným způsobem rozčiloval ústy de Funése, nebo Věry Galatíkové, která má na svědomí dokonalou češtinu Annie Girardot, asi netřeba zmiňovat, to už je klasika. Ale také, bohužel, dabingový pravěk.

Úroveň současného dabingu už je o něčem jiném. Připadá mi, že v posledních letech dostává kvalita docela zabrat. Při sledování některých zahraničních filmů mne často přepadá pocit, že většina postav mluví tak nějak stejně. Takovým tím intonačním klišé, ze kterého se vytrácí obsah hercova umění, někdy dokonce i sdělení. Bývá totiž převálcován jakýmisi hlasovými kličkami a kudrlinkami, které jen vzdáleně korespondují s výrazovými prostředky dotyčného dabovaného herce.

Tak se stává, že hrdina, třeba pitomoučké brazilské telenovely, mluví úplně stejně jako vynikající herec ve skvělém filmu.

Všimněte si, jak často dnes slyšíte hlasy z 1. dabérské ligy. Kdepak jsou pánové Kostka, Preiss, Munzar, Postránecký nebo třeba dámy Galatíková, Preissová, či Švormová? Kam se poděli? A proč jsou místo nich tak často obsazováni dabéři horší kategorie?

Kdysi jsem četla rozhovor s Petrem Kostkou, který neodolatelným způsobem počeštil Hercula Poirota v detektivkách Agaty Christie. Mluvil o domácí přípravě (seriál měl nejprve doma na kazetách) i o tom, jak pečlivě se celá věc ve studiu zkoušela. Ale výsledek stál za to - dokonalá dabingová práce!

Už tehdy mne napadlo, že problém uvadající úrovně dabingu souvisí s faktem, že se řada těch nejlepších odmítá zapojit do práce, ve které jde především o rychlost! Ti opravdu dobří herci totiž zdržují. Chtějí svou roli zkoušet, chtějí mít čas a podmínky na přípravu. Nechtějí jít pod svou uměleckou úroveň. Dabingová studia si zase přejí mít co nejdříve „hotovo“, aby mohla pracovat na další zakázce. A možná i proto se v titulcích objevuje několik jmen stále dokola. Ta jména většinou patří „rychlodabérům v čistém čase“. Příprava? Zkoušky? Proč? Stačí moc nebreptat a být rychle hotov.

Z dříve tak oceňované disciplíny se stalo jen jakési zboží, většinou nevalné kvality.
Titulkovaných filmů je málo a spousta mých známých už se na cokoli dabovaného odmítá dívat. Dabovaný film se pro ně rovná filmu zničenému.
Jak se díváte na současnou úroveň českého dabingu? Jste s ním spokojeni? Na kolik dobrých dabingových herců si vzpomenete? Je jich víc než deset?  

Reklama