Naše čtenářka s nickem Gerda patří od malička k protestantské husitské církvi a těší ji, že její církev není pasivní, ale věnuje se hlavně dětem a mladým lidem

Dobré ráno všem lidem dobré vůle:) Téma je trošku polovičaté. Křtiny přece nejsou bez víry, a tou se mělo začít jako první. Není přece nic zvláštního, když se nepokřtěný člověk na své životní pouti setkal s něčím, co ho ovlivnilo natolik, že věřit začal a pak začal i uvažovat o všem, co s vírou souvisí.

Máme u nás hodně církví, od klasické římskokatolické a nejrozšířenější až po ty, co vznikly později. Já sama jsem odmalinka v protestantské husitské církvi a vždycky obdivuji rodinu našeho pana faráře, jak obdivuhodně zharmonizoval službu Bohu a rodinný život. Děti mají čtyři, jako schůdky,  a jsou skutečně příkladná mladá rodina.

Je vidět, že jsou mladí a plní nápadů, takže se každý může přesvědčit, že nemluví jen tak naplano, ale to, co káže od oltáře, sám dodržuje. Děti vyrůstají v lásce. Zlobí jako každé jiné, to je samozřejmé, ale je na nich vidět, jak se mají všichni upřímně rádi.

Já bohužel nemůžu na bohoslužby v neděli dopoledne na 9, protože mám tou dobou plno práce doma, ale „křesťansky“ se přece může člověk chovat kdekoliv. Chodí tam i za mě máma a vždycky mi řekne, co probíhalo. Těší mě, co naše církev dělá pro dorost a děti věřících, teď konkrétně v klubovně vyrábějí věci vztahující se k Vánocům, nacvičují písničky, prostě to žije.

Přes rok obec pořádá různé akce, výlety, pouť, na kolách i autobusem. Těší mě, když uslyším, že byl při bohoslužbách křest. Někdy jsou to miminka, ale není nic divného, když si pro svátost křtu dojde už dospělý. Nikdy není pozdě (prosím, neberte to jako agitaci - to je každého věc, jak si život zařídí). Možná je to i tím, co vidíme denně kolem sebe. Panuje konzum, morálka džungle a myslící tvor cítí, že ho to nenaplňuje, hledá něco, z čeho by čerpal sílu.

A to, myslím si já, poskytuje víra.

Gerda

Milá Gerdo, děkuji za pěný příspěvek a uznávám, že jsem vírou měla začít, protože křest s ní úzce souvisí.

Text nebyl redakčně upraven

Jak se díváte na křtiny vy, milé ženy-in?

  • Myslíte si, že je to v dnešní době už přežitek? K čemu je to naopak dobré?
  • Je podle vás potřebné vychovávat děti ve víře?
  • Jak se díváte na lidi, kteří nechají své dítě pokřtít? Jsou ve vašich očích za podivíny? Nebo je spíš obdivujete?
  • Jak se díváte na víru jako takovou? Je v dnešní době potřebná, nebo už ji považujete za zbytečnou?
  • Jste samy pokřtěné? Pokřtily jste své děti? Co jste pro to musely udělat?
  • Rozhodly jste se tak dobrovolně, nebo pod tlakem okolností?
  • Pocházíte z věřící rodiny? Co vám to dalo? Čím vás to naopak omezilo?
  • Chodíte do kostela? Jak často?

Napište nám svoje názory, podělte se o osobní zkušenosti.

Na vaše příspěvky se moc těšíme na adrese:  redakce@zena-in.cz

Na co se můžete těšit vy za svůj příspěvek?

Za svůj příspěvek můžete získat půvabnou knížku Zdeňka Svěráka Po strništi bos

n

Reklama