Zdraví

Na kladinu mě už nikdo nedostane!

kladina

Byla jsem na sporty od malička docela talent. Teď to ale nemyslím ironicky. Nikdy u nás doma nechyběl míč a nestávalo se, že by ležel v koutě. Zásluhu na tom měl můj tatík. Vytáhl mě mezi paneláky s volejbalovým míčem a šlo se plácat.

Na kole jsem byla ve svých pěti letech schopná ušlapat přes dvacet kilometrů bez kňourání a pinčes jsme v garáži váleli od mých deseti let. Ve stejném věku jsem už házela za plot ohryzky dál než táta. A vůbec, házení mě hrozně bavilo! Čehokoliv, kamkoliv, nejlépe však na cíl!

A tak mě ani v páté třídě nemuseli dlouho přemlouvat, abych přestoupila do sportovní třídy. Říkalo se jí třída gymnastická, což mě trošku děsilo, a tak mojí podmínkou přestupu bylo, že gymnastické prvky jako je čertík, jelení skok a podobné vylomeniny, po mě chtít nikdo nebude. Naslibovali...Ale nedodrželi. Hodiny gymnastiky se pro mě staly černou můrou. Já, zrozená pro atletiku, jsem měla blbnout na nářadí, jako je kladina, kůň a bradla.  To tak…

Po několika hodinách mi došla trpělivost. Kotrmelec vzad na kladině, to byla z mého pohledu disciplína tak pro Copperfielda. A tak jsem si nechala do notesu sázet s úsměvem jednu kuli za druhou.

Svou gymnastickou negramotnost jsem ale dokázala vyvážit účastí na okresních atletických závodech. Jezdila jsem s týmem volejbalu, házené, basketbalu, vrhala jsem koulí a běhala štafetu.

Díky úspěchům se postupně zapomnělo i na to, že jsem dokázala při střelbě na branku v utkání házené zlomit brankářce ruku, že jsem byla schopná za neuvěřitelného aplausu běžet přes celé hřiště vstříc vlastnímu basketbalovému koši a že jsem někdy při běhu v té rychlosti málem přeběhla spolubojovnici ve štafetě, aniž bych ji předala kolík. Vše mi bylo odpuštěno.

I já zapomněla na drobné křivdy. Odpustila jsem rozhodčímu házené, který mě vyloučil ze hry za nevhodné poznámky typu: „Co se mi tady motáš, když jedu na bránu!“, odpustila jsem i mému tělocvikáři, který mi baseballový míč při ukázce odpalování zarval mocným švihem do hrudního košíčku tak, že mi vyrazil dech, i na výhružky, že jestli tu sjezdovku pojedu ještě jednou šusem, budu chodit nahoru pěšky.

Na všechno vzpomínám s úsměvem a nenechala jsem se odradit. Hraju pravidelně volejbal a vlastně můžu hrát cokoliv, kde je míč, umím bruslit v zimě i v létě, v pinčesu vyklepnu nejednoho hospodského joudu, co si myslí, že se ani nezapotí, zkusila jsem i curling a kam potřebuji, tam doběhnu. Jediné, co mě moc nezaujalo, je kolo. Při jízdě nestíhám fotit a pozorovat v přírodě ty maličkosti, co mám ráda, ale na to možná časem dojde…


Dnešním tématem dne je sport a váš vztah k němu. Ale nebojte se, zkusíme to tentokrát bez úrazů!

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: sport

  • Jak jste na tom se sportováním vy?
  • Vedli vás ke sportu rodiče?
  • Je to vaše černá můra nebo se této zábavě oddáváte často a rádi?
  • Sportujete pravidelně?
  • Jaký sport vám jde?
  • Věnujete se nějakému sportu od malička nebo dokonce závodně?
  • Máte snad nějaké medaile, diplomy?
  • Který sport milujete, přesto na něj nestačíte?
  • Který sport se chystáte teprve zkusit?

Jeden z příspěvků bude odměněn, vybraná čtenářka dostane perličky pro rozjasnění tváří a oční stíny od Avonu.

rozjasnovac

 

   
06.09.2010 - Zdraví - autor: Linda Wimmerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme