.

Na Kavkaze, tam je blaze!

Cestování

Na Kavkaze, tam je blaze!

Když se dnes člověk vydá na cesty, tak se, je-li dostatečně příčetný, samozřejmě pojistí. Protože komu by se chtělo platit ty nehorázné sumy, když si třeba v Německu zlomíte nohu? Už jenom rentgen se vám pěkně prodraží. A to nemluvím o „maličkostech“ jako je transport vrtulníkem. Ale jsou země, kde slovo pojišťovna ani neznají, lékař je „velká šaman v bílá plášť“ a před vrtulníkem je radno se schovat, neb je obvykle vojenský a někdo po vás z něj střílí. Kavkaz osmdesátých let byl přesně takovým místem.

 

 

 

Hurá do hor!
Psal se rok 1985, byla jsem rozverným a povětšinou nehorázně zdravým dítkem a rodiče se rozhodli, že tentokrát se do kavkazské divočiny vypraví se mnou i s o dva roky mladším bratříčkem. V předchozích letech už řádný kus těchhle úžasných velehor prochodili, a tak vybrali oblast relativně bezpečnou a stálý „základní tábor“ v místní vesnici, hrdě se honosící turistickou ubytovnou. Skutečnost, že cizincům bylo přísně zakázáno se v těchto oblastech pohybovat bez průvodce a na většinu míst nesměli ani vstupovat, jsme jako obvykle ignorovali. Problémy s tím většinou nebývaly...

Krásnější než hory jsou jenom hory, kde člověk ještě nebyl
Hory si mě, stejně jako slavného ruského barda Vysockého, naprosto získaly. Výstup na čtyřtisícovku byl úchvatným zážitkem, monumentální štíty se vzpínaly k nekonečnému nebi, po kterém kroužili obrovští orli, a ticho rušily jenom hřmící laviny a divoký vítr. Kavkaz se mi zkrátka vryl do srdce. Naneštěstí se ovšem toho roku rozhodl se mi nepěkně vrýt i do paměti. Pravděpodobně za to mohla některá z místních specialit, ale můj jinak velmi stabilní stravovací systém se náhle vzbouřil a rozhodl se, že vyvrhne vše, co se v něm nachází. Všemi otvory.

Rychlá? Záchranná? Služba?
Po několika hodinách jsem byla na dně sil - vyčerpaná, dehydrovaná, s vysokou horečkou. Nezbylo než zariskovat a zavolat sanitku. Po několika dalších krušných hodinách RZta slavně dorazila. Rzí prokvetlé vozidlo nevlastnilo část podlahy, zato mělo na oprýskané kapotě nakreslený velký červený kříž. Naštěstí mělo čtyři kola a celkem funkční motor. Naneštěstí postrádalo tlumiče a pan doktor poprosil řidiče, aby jel opravdu rychle.

Konečně v nemocnici?
Jen částečné delirium mě pravděpodobně uchránilo od několikanásobného otřesu mozku a zlomenin - byla jsem tak vláčná, že jsem všechny karamboly a letecké manévry, které auto provádělo, přežila bez úrazu. Zato máma vyfasovala několik boulí a pohmožděnin a ke konci cesty byla zelenější než já. Mně naopak, ač je to nepochopitelné, vytřásání pomohlo. Když jsme dorazili do místní „nemocnice“, cítila jsem se natolik dobře, že jsem se dokázala při pohledu na zrezlou a tupou injekční stříkačku zděsit tak věrohodně, že jsem infuzní roztok raději dostávala po lžičkách.

Cesta zpátky
Těch pár hodin, kdy jsem se vzpamatovávala, stačilo mé matce k tomu, aby pochopila, že místní nemocnice zdraví nesvědčí. I Napoleonovi chirurgové zřejmě operovali v lepších podmínkách. Vyfasovali jsme tedy dvě lahve „fízáku“ s tím, ať ho pravidelně polykám, jakési prášky, a následně jsme byly odvezeny zpět. Tentokrát řidič nikam nespěchal, takže míra drncání nepřesáhla pro místní poměry obvyklou mez.

Šaman a kumys
Když jsme se zdárně vrátily z jámy lvové, okamžitě se mě ujaly místní babičky. A protože „šaman v bílá plášť“ je sice možná „velká šaman“, ale místní šaman je větší šaman, byla jsem usazena do sedla klidné kobylky a vyslána, opět v doprovodu mámy, do sousedního údolí. Kobylka drncala o poznání méně než sanitka a jízda na čerstvém vzduchu mi prospívala. Místní šaman - pastevec neurčitého věku s dlouhým prořídlým vousem - také působil věrohodněji, než pan doktor. A kumys - zkvašené koňské mléko - mi chutnal mnohem víc než fýzák. A světe div se, vyhovoval i mým vnitřnostem. A tak když jsme se večer vrátily, byl infúzní roztok potupně odstaven do kouta a čestné místo v mé léčbě získaly darované lahve kumysu. A místní šaman si udělal další zářez na své šamanské holi - zase toho „z města“ porazil!

Druhého dne jsem bez problémů absolvovala krátký výlet a o dva dny později jsem se radostně vyškrábala do sedla pod Elbrusem. Od té doby jsem Kavkaz navštívila ještě několikrát, ale na ten první pobyt dodnes vzpomínám nejčastěji...

Zažila jste na cestách nějaký úraz nebo nemoc?
V Čechách nebo v cizině? A jaké péče se Vám dostalo?
Musela jste na pohotovost?
Jezdíte do ciziny pojištěná?
Bolely Vás někdy na cestách zuby?
Musela jste se kvůli úrazu nebo nemoci vrátit?
Nebo Vaše karamboly dopady dobře a problémy se Vám vyhýbají?

Napište nám o svých zážitcích na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměna nemine!

   
19.04.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [22] tyrkys [*]

    Manx: my jedly obě to samé (navzájem jsme ochutnávaly), tak netuším, proč to postihlo zrovna mě. Desinfikovala jsem sice také, ale asi málo . Spustilo se mi to cestou ve vyklepaným mikrobuse. To jsem hned po zastavení vyběhla za jediným účelem

    superkarma: 0 19.04.2007, 12:42:16
  2. avatar
    [20] tyrkys [*]

    Manx: to samé jsem loni v Bulharsku zažila taky . Kamarádka naštěstí narazila na lékárnici hovořící anglicky, tak mi koupila nějaké léky a po dvou dnech to naštěstí přešlo. Já k tomu měla i ty horečky...

    superkarma: 0 19.04.2007, 12:20:28
  3. avatar
    [19] Ťapina [*]

    Já jsem se jenom poblila v Budapešti na nádraží, bylo to cestou domů a léčila jsem se už doma

    superkarma: 0 19.04.2007, 12:18:33
  4. avatar
    [17] kareta [*]

    Majucha: tý brďo!!

    superkarma: 0 19.04.2007, 12:07:58
  5. avatar
    [16] Meander [*]

    Na Ukrajině jsem málem nepřežila úplavici. Napřed mě léčili vodkou, pak kolem mě křepčil pop s kadidelnicí a nakonec mě vyléčila místní čarodějnice výluhem ze slupek vlašských ořechů ve vodce.
    Na pohotovost? Na ukrajinském venkově? Před dvaceti lety?
    Do ciziny jezdím vždycky pojištěná, ale tenkrát by mi to asi moc platné nebylo.
    Od té doby se mi v cizině nikdy nic hrozného nestalo. Když nepočítám to, že nám v Norimberku vykradli byt a Turci nás honili po městě.

    superkarma: 0 19.04.2007, 11:51:20
  6. avatar
    [14] kareta [*]

    Majucha: možná by měli naši doktoři do And na stáž

    superkarma: 0 19.04.2007, 11:41:59
  7. avatar
    [13] Ťapina [*]

    ivana.kuglerova: Ono se to moc nepíše Ale když už, tak není důvod, proč měnit i/y

    superkarma: 0 19.04.2007, 10:33:25
  8. avatar
    [12] ivana.kuglerova [*]

    Ťapina: podle vzoru fyziologický roztok . Já ti nevím, píše se to i takhle slangově s tvrdým? Mě to přišlo divné a ve slovníku se to nenachází A na googlu je oboje - o něco víc s y, ale ne o moc...

    superkarma: 0 19.04.2007, 10:22:55
  9. avatar
    [10] Ťapina [*]

    Fízák podle vzoru fízl?

    superkarma: 0 19.04.2007, 10:11:02
  10. [9] a.... [*]

    Aja: To mně zas jeden Rus líčil, jak ho na Kavkaze léčila místní čarodějnice. Bylo to hodně zajímavé....

    superkarma: 0 19.04.2007, 09:32:39
  11. avatar
    [8] Aja [*]

    Jednu mou kolegyni z podobných problémů vyléčil nějaký pastevec na Kavkaze odvarem z lišejníků. Zbylo jí trochu v termosce a přinesla do práce Něco mezi zkaženým vajíčkem a blitíčkem

    superkarma: 0 19.04.2007, 09:18:11
  12. avatar
    [7] paviocko [*]

    1. Spoustu. Hlavně v cizině. Naštěstí jen nemoci. Úrazů moc nebylo. Péče je po celém světě docela dobré, tedy, když si to člověk zaplatí...
    2. Ano.
    3. Zásadně, bez pojištění ani ránu. To by se nám ty dovolené už pěkně prodražily.¨
    4. Ještě toho trochu! Naštěstí ne, i když předloni na Galapágách jsem si kus zubu odlomila. Naštěstí to v pohodě vydrželo až pro mou pražskou zubařku.
    5. Tak vážný to naštěstí nikdy nebylo!
    6. Musím zaťukat, nikdy ještě nebylo úplně zle!

    superkarma: 0 19.04.2007, 09:00:47
  13. avatar
    [6] kareta [*]

    Úrazy i virozy se mi v zahraničí nevyhly, pojištěná jsem nebyla, přesto to vyšlo laciněji Kamarádka pojištěná byla, onemocněla a dost složitě to pak z pojišťovny vymáhala, většinu stejně platila sama

    superkarma: 0 19.04.2007, 08:30:54
  14. avatar
    [5] Beruška1 [*]

    Dosud jsem měla štěstí, veškeré dovolené a výlety, a to nejen zahraniční, ale i tuzemské, jsem já i moje rodina absolvovali bez jakýchkoliv zdravotních karambolů.

    superkarma: 0 19.04.2007, 07:52:09
  15. avatar
    [3] trdlo [*]

    Ne pres nic, ale pres noc. A babicce bylo druhej den lepsi

    superkarma: 0 19.04.2007, 00:57:43
  16. avatar
    [2] trdlo [*]

    V lete 72 jsme byli autem v Bulharsku, nasi, ja a babicka. Ta si chudinka na cestu zpatky uhnala housera a 4 denni cesta, kazda zatacka, hrbol ci dira ve vozovce ji pusobila strasny utrpeni. A ze tech vymolu a hrbolu bylo po ceste az dost, hlavne v Rumunsku. Kdesi v Madarsku nam chciplo auto. Tata kamsi odesel a za chvili se vratil s nejakym panem. Ten nam pry spravi auto a budeme tam i spat, byla uz tma. Pan nas nalozil do jeho auta a jelo se - jenze to bylo po rozestaveny silnici, vymoly pul metru hluboky, no babicka prej videla vsecky svaty... Ti Madari byli uzasni, dali nam veceri, ulozili nas a ten pan nam pres nic spravil to auto

    superkarma: 0 19.04.2007, 00:56:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme