Vztahy

Na dno si sahám každé ráno

Ahoj Ženo-in.

Dnešní téma "sáhla jsem si až na dno" se na mě opravdu hodí.

Já si sahám na dno skoro každý den. Je mi 22 let a už 7 let mám revmatoidní artritidu stupně II. Moje nemoc začala dost nenápadně. Tu mě zabolel jeden kloub, tu druhý, ale já tomu nevěnovala pozornost. Až jednou jsem si řekla dost a zašla za mým lékařem. A tak to vlastně začalo. Našla jsem si velice dobrou lékařku, ale jak je známo, tato nemoc je zatím nevyléčitelná, takže k nějakým velkým změnám nedochází.

Spousta lidí si pod pojmem revma představí vrzající klouby. Ale není tomu tak. Je to naprosto nesnesitelná bolest. Znamená to omezení v pohybu, nateklé klouby a nepřestávající bolest. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla schopná dělat kotrmelce, šplhat, hrát basketbal. Dělá mi problémy spousta věcí: zavázat si tkaničku u boty, zvednout hrnek, vymačkat citron, učesat se, namazat si chleba, točit volantem a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Ve svých 22 letech jsem naprosto odepsaná. Naštěstí jsem potkala muže, který je mi velkou oporou. Ráno, kdy je mi opravdu nejhůř, mi pomáhá s oblékáním, se snídaní a připravuje mi i svačinu do práce. Snaží se mi pomoci, jak jen to jde.

Někdo si možná řekne, že léky na revma existují. To ano, ale jsou to tak agresivní léky, že by mi mohly v mém věku dost ublížit. Zatím užívám velmi šetrné léky, u kterých je možné mít v budoucnu děti. To je pro mě také hlavní věc. Mít děti. A vím, že až mi jednou bude opravdu nejhůř, budu mít oporu svého partnera a své rodiny, protože to je při této nemoci nejdůležitější.

Má někdo z vás podobné problémy? Prosím o jakékoliv rady. Já sama jsem zjistila, že v mém okolí je 5 lidí, kteří trpí touto nemocí, a jakákoliv rada a pomoc mi může alespoň trochu pomoci.

Prosím o anonymitu, spousta lidí v mém okolí navštěvuje tyto stránky a já bych nerada, aby se to dozvěděli.

L.

Milá L., je mi opravdu moc líto, že tě potkala taková nemoc. Musí to být strašné, v tak mladém věku s něčím takovým bojovat. Přeji Ti, abys ve svém životě potkávala jen samé dobré lidi... Hodně štěstí... A věřím, že Ti čtenářky poradí.

 


   
10.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. [32] rozina [*]

    vZKAZPRO p͡DALKU, jÁ TOUTO NEMOCÍ TRPÍM OD SVÝCH 16 LET A DESN JE MI 58. tAK SI DOVOLUJI TI VZKÁZAT, ŽE MLUVÍŠ O NĚČEM, O ČEM PRANIC NEVÍŠ. jE TO AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ- JESTLI TI TO TEDA NĚCO ŘEKNE. tĚLO NAPADÁ SAMO SEBE, A TO JE PRO NOVÝ ŽIVOT DOST NÁROČNÉ. aLE LÉKAŘSKÁ VĚDA OD DOB KDY MNĚ BYLO 22 POKROČILA. cHCE TO OPRAVDOVÉHO SPECILALISTU. tI JSOU VE VÝZKUMNÉM ÚSTAVU V pRAZE na sLUPI !! ROZHODNĚ NEMÁM RÁDA KECKY TOHO KDO O TM NIC NEVÍ. aLE NIC VE ZLÉM. DO SMRTI DOBRÝ r

    superkarma: 0 17.08.2005, 13:53:34
  2. [31] rozina [*]

    Ahoj Leni( je to jméno správně ?) Přečetla jsem si tvoje postěžování a a si jako jedniná kdo ti oepisují VÍM o čem mluvíš. Já v 16 letch dotala revmatickou horečku, zkroutilomi to ruce. A představsi mám dvě děti. 1. je zdravý jako řepa- to bylo v začátcích, zdravě jsem jedla a to je moc důležité. Druhé děcko nechtěli doktoři za nic na světě dovolit, ale já si prosadila svou, přestala jsem léky na revma brát, a OTĚHOTNĚLA. v 5. MĚSÍCI MI CHTĚLI udělat potrat, ale dobře to dopadlo gynekolog stál za mnou. Tam totiž hrozí buď tvoje nebo děcka ochrnutí. Revma je totiž onemocnění imunutního systému, kdy tvoje tělo se samo poškozuje, ale to je dlouhé povídání- to je tak pro ty co vůbec neví o čem je řeč! No dnes je mi 58 - zhošilo se to v době přechodu, ale nějak to musím uvládat. Ruce mám pokřivené, ale naučila jsem se NEFˇNUKAT. a DOKUD MOHU, VŠE SI UDĚLÁM. a JÁ JSEM UŽ SAMA. mOJE DĚTI TO MOC NEZAJÍMÁ- ONI MNĚ UNAJÍ, ŽE ZATNU ZUBY A MLČÍM, ALE JE VĚDECKY DOKÁZÁNO, ŽE TAHLE NEMOC zkracuje ŽIVOT. tAK SI HO KOUKEJ HEZKY UŽÍT, A BUˇD HLAVNĚ V POHODĚ !! kDYŽ BUDEŠ CHTÍT NAPIŠ, MŮŽEME SI PSÁT, TAK TI MOHU LECOS PORADIT. zDRAVÍM rs

    superkarma: 0 17.08.2005, 13:23:14
  3. avatar
    [28] Léňa [*]

    Příspěvky jsem četla jen poslední a zběžně, ale můj táta tuhle nemoc má taky a nikdo v rodině jí předtím neměl - pokud vím, zatím není prokázané, že by tato nemoc byla dědičná.

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:24:19
  4. [26] a.... [*]

    Na to jak ti bude tvé okolí pomáhat bys neměla spoléhat.A pořídit si dítě s myšlenkou, abys měla někoho,kdo se bude o tebe starat, mě přijde neuvěřitelně zcestný, to dítě bude přece chtít mít v dospělosti svůj vlastní život a do té doby by ses o něj měla starat ty, ale jak, když se nezvládneš postarat ani o sebe??Uvědom si, že spolehnout se můžeš jen sama na sebe,zvlášť by sis měla dát pozor na to, aby ta pomoc tobě nebyla pro tvé okolí nepříjemnou zátěží, i v rodině to vždycky funguje tak, že něco za něco...

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:41:45
  5. avatar
    [25] Oři [*]

    Já mám známou, která na revma trpí už 30 let. Má 3 děti a všechny jsou úplně zdravé. Před otěhotněním jí lékaři dělali spoustu testů a během těhotenství jí taky pořád hlídali. Takže já na tom nevidím nic špatného. Každý lékař musí posoudit stav pacienta a doporučit postup. S dětmi jí pomáhal manžel a rodina.

    superkarma: 0 10.08.2005, 13:40:05
  6. avatar
    [22] Amálie [*]

    Harantka: byla jsem úplně zdravá a muj syn mi v sedmém měsíci zemřel v břiše a já ho musela porodit. Věř mi, že kdyby byla jakákoliv pravděpodobnost, že se to stane příště znovu (genetika,..), už bych si dítko nikdy nepořídila. Proto tuhle zkušenost se odvažuju vyslovit svuj poměrně tvrdý, ale realistický názor na věc

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:46:29
  7. avatar
    [20] Amálie [*]

    Morgan: přečetla jsem si příspěvky kousek zpátky a plně souhlasim s Morgan. Ne, nejsem cynická, jen se snažim stát nohama na zemi a držet se reality a ne nějakých vzdušných zámků, jak bude život bezva, jak to dítě nezdědí stejnou nemoc, jak budou všichni pomáhat a že se nemoc nebude zhoršovat, takže s nim bude v klidu sportovat a dělat mnoho dalších věcí, které dítě vyžaduje. Pisatelka by si měla najít jiný smysl života, než porodit dítě v tomhle stavu bez perspektvivy.

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:36:00
  8. avatar
    [19] Amálie [*]

    tahle nemoc je určitě velmi nepříjemná, nicméně kdybych jí trpěla já, nikdy bych si nedovolila si pořídit děti. Jednak z hlediska dědičnosti a jednak kdybych nebyla schopná se ve 22 občas sama ani obléci, jak bych se mohla starat o dítě

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:30:37
  9. avatar
    [16] Žábina [*]

    je báječné že jsi našla chápajícího a milujícího partnera
    přeju hodně

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:09:36
  10. avatar
    [13] Blueberry [*]

    Hanička5: Napadlo te, ze toho muze nemusi mit na cely zivot? Je to hrozne, ale ja souhlasim s Morgan, deti znamenaji praci a neptaji se, jestli je mamince dobre nebo ne. Jak se o ne L. postara, kdyz tak trpi? Moje kamaradka ma artrozu v lehkem stadiu (je ji 50), a kdyz na ni prijdou bolesti, skutecne toho moc nenadela.

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:22:40
  11. [11] louže [*]

    To je fakt moc smutné, včera psala maminka dcery s nádorem v hlavě, dnes zase ty s nevyléčitelnou chorobou. Myslím, že ti poradit nemůžeme, to musí zůstat na doktorech, ale rozhodně držíme palce, aby bylo líp.

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:03:27
  12. [9] msandholzova [*]

    Milá L., držím všechny palečky a přeji moc moc moc štěstí do života.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:38:23
  13. [8] Lindaa [*]

    Milá L. nevím jestli ti má rada pomuze, pravdepodobne jsi uz vyzkousela vsechno, ale i tak ti napísu jak to resí moje mamka. Má altrózu ve vsech kloubech (nevím, jestli je to stéjná a nebo podobná nemoc jako tvoje, nevyznám se v tom). Nicméne mamka si namácí ruce a nohy do horkého rozpusteného parafínu. Na kolena, lokty atd si delá parafínové zábaly. Není to zádná lécba, spís prezití, ale prý to pomáhá, hlavne po ránu a nebo v zime - kdyz se klouby zahrejí ze se líp ohýbají. Nevím, sama tím nastestí netrpím a tak popisuji odkoukané.
    Mnoho zdaru ve tvém boji. Vylécit se to nedá a tak ti preji at se to hlavne nezhorsuje.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:29:23
  14. avatar
    [7] *modrá [*]

    Co lázně ? Moře ? Biolampa ? Neulevilo by ti to od bolesti ? Přeju ti hodně síly se vším se statečně poprat a žít šťastný život

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:25:04
  15. avatar
    [6] Pajenka [*]

    Přeji Ti hodně štěstí v životě A žádné bolesti

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:05:38
  16. avatar
    [5] breberka [*]

    S touto nemocí zkušenosti sice nemá, ale věřím,že se to jednou zpraví.Hlavně, že na to všechno nejsi sama.Držím ti, ať Vám to výjde

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:05:11
  17. avatar
    [4] nikinik [*]

    Přeju Ti, když už se ta nemoc nedá vyléčit, aby Tě alespoň moc netrápila a nechala Tě žít krásný život se svojí

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:03:55
  18. avatar
    [2] Kekka [*]

    Přeji, aby se v brzké době našel šetrný lék, který tě tvého trápení zbaví.

    superkarma: 0 10.08.2005, 08:51:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme