V prosinci jsme většinou ve svém volném čase zaneprázdněny přípravami kolem Vánoc. V mnohých zaměstnáních navíc stoupá pracovní nasazení s blížícím se koncem roku, takže nevíme, kde nám hlava stojí. A v této atmosféře jít do kina? No proč ne? Může to být příjemné odreagování ... i poučení.

Já osobně se chci aspoň na jeden film s přáteli vypravit. Sejdeme se na vánočním trhu, popijeme svařáček, popovídáme a pak se půjdeme ohřát do nákupní zóny, kde je i kino, a cestou si řekneme, jaké je to štěstí, že tam nemusíme nakupovat...

Život podle Václava Havla

První prosincový den startuje v kinech televizní snímek o Václavu Havlovi, prezidentovi, díky kterému nás aspoň na chvíli znal skoro celý svět.

Jde o první biografický film, jenž zachycuje CELÝ příběh Václava Havla, tj. také jeho dětství, rodinu, lásky, literární tvorbu a život v politice.

Režisérka Andrea Sedláčková v sedmdesáti minutách představuje bývalou hlavu našeho státu ve všech životních a rolích - a to i těch méně známých, např. jako intelektuálního rebela, milovníka žen a undergroundu.

(pokračování na další straně)


Jak jsme hráli čáru

Ve filmu se vracíme do šedesátých let minulého století, na která je nahlíženo dětskýma očima. Příběh se odehrává se v pohraničí zasazen do klukovských dobrodružství a prvních lásek.

Malý Petr (Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy) vyrůstá v péči prarodičů (Milan Lasica, Libuše Šafránková), protože jeho rodiče emigrovali do Vídně a od té doby se ho prostřednictvím úřadů marně snaží získat. I proto Petr vymýšlí nejrůznější způsoby, jak se přes čáru dostat, pro což má čím dál menší pochopení velitel místních pohraničníků (Ondřej Vetchý). Navíc řeší problém šikany.

Jak jsme hráli čáru

Mezi ty, kteří jsou na Petrově straně, patří „pomalejší“ spolužák a velmi sympatická kamarádka, kvůli nimž se Petr neváhá opakovaně a důkladně poprat.

Nakonec se před Petrem otevírá vysněná cesta přes hranice, kvůli které by však ztratil prarodiče a kamarády. Jít, či nejít? Inu, když je vám „náct“, máte v životě přece jen jiné priority.


Příběh Marie

Dne 11. prosince proběhne premiéra film, jenž byl natočený podle skutečné události ve Francii na konci 19. století. Hlavní hrdinka se narodila nejen slepá a hluchá, ale ani ve svých 14 letech nebyla schopná komunikovat se svým okolím. Až mladá jeptiška, sestra Marguerite, která se o dívku starala, našla cestu, jak se s děvčetem, jež se vzpouzelo a vylo jako zvíře, „domluvit“.

Během výuky znakové řeči totiž vytvořila významovou vazbu mezi předmětem a posunkem, kterým ho mohla Marie označit. Jednalo se o kapesní nožík, který si tato dívka velmi oblíbila. Sestra Marguerite ho Marii odebrala a označila ho gestem, kdy nechala své prsty přejíždět přes její ruce. Těmito prsty proudila trpělivost a víra, jakýsi druh nadpřirozené síly, který zafungoval a formoval mladou Marii, dokud se nenaučila všechny znaky abecedy pro hluchoněmé a díky tomu nalézt i možnost, jak komunikovat se svým okolím.

Příběh Marie

Marie se později naučila Braillovo písmo, psát na stroji, šít, plést, hrát domino a další hry, učila se dějepis, zeměpis, byla schopná určit čas, stala se z ní půvabná mladá žena. Její příběh je považován za zázrak. Ústav Larnay, kde k tomuto ZÁZRAKU došlo, je v provozu dodnes.

„Je obtížné popsat mé pocity, když jsem se seznámil s dětmi, které komunikovaly pouze dotykem a hned po mém příjezdu byly dychtivé sáhnout si na mé ruce a tvář. Cítil jsem se bezmocný, když jsem se s nimi snažil komunikovat,“ říká o své návštěvě ústavu režisér filmu Jean-Pierre Améris, který zde zároveň poznal rodiče postižených dětí, kteří s ním dlouze mluvili o těžkostech, se kterými se musí vyrovnat.

Na mimořádně silném příběhu je fascinující výjimečný charakter sestry Marguerite a její pevné přesvědčení, že se jí podaří Marii vysvobodit z jejího vnitřního „vězení“. Víra, která tak často chybí...


Noc v muzeu: Tajemství hrobky

Pár dní před Štědrým dnem přichází do kin třetí pokračování ztřeštěné rodinné komedie Noc v muzeu. Pokud potřebujete doma klid na přípravy svátečních dní, nebo si chcete odpočinout, pošlete děti do kina! Ben Stiller jako noční hlídač v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku opět nezklamal.

Noc v muzeu: Tajemství hrobky

Díky svým nočním službám v muzeu, kde vše v noci ožívá, se v práci rozhodně nenudí a navíc má mezi muzejními kousky řadu přátel nebo aspoň známých. Patří mezi ně faraón Ahkmenrah (Rami Malek), prezident Theodor Roosevelt (Robin Williams), nejmocnější vládce hunské říše Attila (Patrick Gallagher), římský centurion Octavius (Steve Coogan), parta neandertálců, kovboj Jedediah (Owen Wilson) atd.

  • To už by byla slušná partička na facebooku, nemyslíte?

Přijďte si odpočinout od uklízení, cukroví a návštěv.


EXODUS: Bohové a králové

A na závěr film o událostech, vedle kterých je vánoční návštěva tchyně nebo jiných oblíbenců hotovým požehnáním....

Egyptský faraón Ramses a Mojžíš - vyrostli jako bratři, ale stali se z nich nepřátelé na život a na smrt - egyptský faraón Ramses a Mojžíš, nalezenec, který se stal legendou. Jiná legenda, Ridley Scott, převedla jejich nesmrtelný příběh na filmové plátno.

EXODUS: Bohové a králové

Tvůrce Gladiátora, režisér Ridley Scott, převedl na plátno (tak, jak on to umí) příběh bratrů, z kterých se stali nepřátelé na život a na smrt. Velkolepé bitevní scény vedle neobyčejného lidského příběhu, který řídí láska, nenávist a touha po moci.

„Příběh Mojžíše byla obrovská výzva, kterou jsem si zamiloval. Chtěl jsem prozkoumat jeho složitý charakter a byl jsem ohromen, čím si musel projít. To, že nejprve byli bratři a pak se z nich stali soupeři, kteří spolu válčí, dělá ten příběh velmi atraktivním,“ říká k svému filmu Ridley Scott.

Přečtěte si také:

Reklama