Tentokrát bylo poměrně těžké vybrat jen pár tipů do naší pravidelné rubriky, protože distributoři se zřejmě s nadcházejícím jarem předhánějí v nabídce. Nakonec jsem zvolila tuto taktiku: Šla jsem po emocích a cestách - kolem světa i do minulosti.

Tak se na to pojďme spolu hezky podívat...

Divočina

Jednu z prvních cest vykonává opravdová blondýnka Reese Witherspoon. Nejenže se dávno posunula z rolí roztomilých „holčiček“ mezi velké dámy, ale také se rozhodla, resp. její hrdinka, že s nulovou zkušeností s divokou přírodou a s obludně těžkým batohem zdolá 1770 km dlouhou vysokohorskou trasu pojmenovanou PCT - Pacifik Crest Trail (nejdelší a nejdivočejší stezka v celé Americe).

Divočina, CinemArt a.s.

Cítí totiž, že když v této zkoušce dokáže obstát, bude na konci této cesty stát znovu a pevně na vlastních nohách, které ji poslední dobou (obrazně řečeno) neudržely.

Scénář k filmu vznikl podle stejnojmenné autobiografické knihy Cheryl Strayedové a jeho sepsání se ujal slavný anglický spisovatel a scenárista Nick Hornby. Vzniklo tak humorem okořeněné vyprávění o odvaze mladé ženy. Sama autorka na svou pouť dodnes vzpomíná: „Byl to obrovsky fyzicky náročný počin zdolat PCT během 94 dnů. Ale byla to pro mě také duchovní cesta. Vydala jsem se na tuto trasu v době, kdy jsem se cítila ztracená a zoufalá, kdy jsem se ocitla v mrtvém bodě. Tato cesta mě v mnoha ohledech naučila, jak doslova dát jednu nohu před druhou.“

Boty a batoh se staly mou součástí,“ říká Reese Witherspoonová o natáčení. „Batoh mi připadal, jako by to byla moje ruka nebo noha. Někdy jsem mezi scénami zapomněla, že ho stále nosím na zádech. Někdy mi musel vedoucí rekvizitář říct 'můžete si ho sundat.' Jak Cheryl říká ve své knize, je úžasné si uvědomit, že to, co opravdu v životě potřebujete, můžete unést na zádech. Je to tak osvobozující. Je to krásná myšlenka.“


Perný den

Další cesta v dalším filmu vede do minulosti. Kontrérně do šedesátých let, kdy Evropa (a následně Amerika) zažívaly tzv. Beatlemánii.

Díky AČFK se v rámci dalšího ročníku Projekt 100 můžete podívat v kině na legendární snímek Perný den s The Beatles (1964), který tento fenomém dokumentuje prostřednictvím jednoho dne stráveného s nejslavnější skupinou všech dob.

Perný den, projekt100.cz

Zde opravdu platí „Velké filmy na velkém plátně“. A ačkoliv jsem si hudebního světa díky mému datu narození začala všímat až dlouho po rozpadu skupiny, představuje pro mě takto kapela dlouhou životní etapu, kdy jsem sháněla její desky po burzách a články o ní po antikvariátech - mimochodem, ten nejlépe zásobený byl v Myslíkově ulici, kde dnes sídlí redakce Žena-in.cz.

Někde mám ještě schovaný notes plný poznámek, které by možná vydali na knihu. Ale takových od té doby vyšly desítky, ne-li stovky, protože čtveřice mladíků z Liverpoolu stále fascinuje. A přitom je to už přes PADESÁT let!


Gunman: Muž na odstřel

Cesta kolem světa. A akční podívaná, jež potěší snad každé ženské oko. Sean Penn (čím starší, tím lepší) a Javier Bardem (vzpomínáte na jeho záporáka v bondovce?) v souboji dvou drsňáků - na život a na smrt.

Gunman: Muž na odstřel, Bontonfilm, a. s.

Pokud se vám líbilo 96 hodin, pak vězte, že špionážní thriller natočil stejný režisér (Pierre Morel) a pochopitelně vsadil na podobnou kartu, kdy se vyčerpaný žoldák musí vypořádat se svou minulostí.

Jediný způsob, jak se zachránit, je zabít ty, kteří ho chtějí zabít:

Nejde prý jen o pouhý řadový film ve stylu bum bumbangbang. „To je stejné, jako byste řekli, že Meryl Streep je jen sexy blondýna,“ prohlašuje Sean Penn. „To samozřejmě taky je. Ale shodneme se, že je toho na ní mnohem víc.“

  • Muž na odstřel vznikl podle knihy francouzského autora drsných detektivek Jean-Patricka Manchetta (ze starších snímků, které takto vznikly, známe zřejmě Tři muži na zabití).

Cesta naděje

A na závěr cesta za nadějí... Russell Crowe (Gladiátor, Čisté duše) umí vzít za srdce. A právě toho využívá ve svém vlastním snímku (ano, chopil se i režie), kde jeho hlavní hrdina na dobrodružné pouti napříč neklidným Tureckem pátrá po osudu svých tří synů, kteří se nevrátili z bitevního pole první světové války.

Inspirací pro film se stala jedna věta z dopisu skutečného plukovníka, který po První světové válce dohlížel na obnovu bitevního pole Gallipoli: „Jeden starší chlapík se sem nějak dostal až z Austrálie a chtěl najít hroby svých synů.“

Cesta naděje, Bontonfilm, a. s.

Na ničem jsme nešetřili - to je moje oblíbená věta z Jurského parku a napadá mě vždy, když zahlédnu nějaké hvězdné obsazení. Stejné je to i v případě tohoto filmu.

  • Pro svůj první režijní počin si Russell Crowe vybíral skutečně mezi nelepšími - kameraman Andrew Lesnie (Já, legenda, King Kong, Zrození planety opic, všechny díly Pána prstenů a Hobita), autor hudby David Hirschfelder (Královna Alžběta, Austrálie) nebo střihač Matt Villa (Moulin Rouge, Velký Gatsby nebo Já, robot. A musím také zmínit charismatickou Olgu Kurylenko (James Bond).

Natáčení v Austrálii, Turecku a Laosu bylo neskutečně náročné. Během jediného dne se často vystřídalo nehybné vedro, strašlivý vichr, bouře a přívalový déšť. Russell Crowe měl nicméně dle vlastních slov velmi silnou motivaci vydržet a uspět: „Nesnáším dojíždění do práce,“ komentuje s nadhledem fakt, že „za prací“ jezdí ze svého australského domova do Ameriky. „A když bude mít můj režijní debut úspěch, dostanu příležitost režírovat doma v Austrálii i další filmy.“

Přečtěte si také:

Reklama