Vždycky jsem prý byla ten typ, o kterém se říká, že je technicky založený.

Tak nějak vyplynulo, že jsem šla na učitelku fyziky. Dostudovaly jsme to skoro samé ženské. Jenže ouha, když jsem si hledala místo, najednou chtěli všude fyzikáře chlapa. Prý přece někdo musí ty pomůcky a techniku udržovat, to by ženská prý nezvládla. V těch chvílích jsem litovala, že jsem se opravu nedala na tu hudebku a výtvarku, jak mě v lidovce přemlouvali.

Nakonec mi ze všech středních škol v Jihomoravském kraji, kam jsem tenkrát poslala svoje žádosti, odepsali jen tři ředitelé. Rozjela jsem se tam a samozřejmě že měli výmluvy, že by chtěli raději chlapa a že se rozmyslí. Na jednom učilišti v Kroměříži se mě ředitel zeptal, co budu dělat, když se mi nějaká pomůcka pokazí. To už jsem byla naštvaná a řekla jsem mu: „Pane řediteli, nemá se co pokazit, protože, jak jsem to omrkla, tak tu skoro žádné pomůcky nemáte. Musela bych sejít do dílen a pěkně se usmát na nějakého mistra, aby mi tu pomůcku vyrobili v rámci výuky podle mého návrhu." Tak tohle se panu řediteli líbilo a nakonec mě vzal s podmínkou, že budu učit i chemii. A já jsem pak těch pomůcek takhle získala opravdu moc, dokonce s nimi učni vyhráli soutěž tvořivosti socialistické mládeže.

Takže takhle to teda je, já bych si to doma určitě dokázala všechno zapojit, zprovoznit. Ale proč se před chlapama přiznávat, že techniku ovládám? Na co bychom je pak my ženské měly? Nebylo by je ani za co pochválit a polechtat jim jejich ego. Takže, milé holky, klidně proste kolegy, hodné sousedy, synky, tatínky, přátele a kamarády, nestyďte se a pěkně se na ně usmívejte. Klidně ať si o nás myslí, že tomu nerozumíme. A hooodně a dlouho jim děkujte. Když oni to mají tak moc rádi...

Bonda


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Tenhle přístup k chlapům ve svém okolí mám taky :)

redakce@zena-in.cz

Reklama