Aneb človek jako přírodní úkaz. Tohle jste určitě ještě nikdy neslyšely, ani nečetly. Tolik zlomenin a úrazů, kolik měla naše čtenářka Pavla, už by stálo za zápis do Guinessovy knihy rekordů. Ona se tomu jen směje a říká tomu kariéra lempla

Zdravím Vás, když jsme končila základní školu, tak začalo moje období „ na chirdě jako doma“ , pořád jsme někde neštastně padala..ze schodů, při těláku, nebo sem si skřípla nějakou končetinu do dvěří a podobně. Někdy stačil jen zinkáč, jindy to byla sádra. Někdy ruka, někdy noha..

Na střední škole to pokračovalo a ještě nabralo grády:)) Už jsem se dostala do takové fáze, že mě na chirdě poznávaly a díky „pořadí určuje lékař“ jsem nemusela sedět v čekárně:) Došlo to až tak daleko, že se mě doktor po vstupu do ordinace ptal:“ Tak co ruka nebo noha? A bude to sádra nebo zinkáč?“ Určila jsem si diagnozu a byla jjsem poslaná na rengen a doktor moje slova pak potvrdil:)

Musím přiznat, že se mě ptal, kterej den se mi bude více hodit na kontrolu s ohledem na rozvrh hodin:)) Podle sádry na noze se dalo předpovídat počasí..vždycky pršelo, nebo byla obleva -prostě mokro..Takže jsem docházela na úpravy podpatku, až jsem nakonec nafasovala domu nahradní podpadky a sádrové obvazy a vypomáhala jsem si sama:):) nebo spíš s pomocí někoho z rodiny:))

Sádra na ruce byla pomalu mou nedílou součástí:) A když byla na levé, tak to bylo lepší:) protože jsme nemusela psát:) A zřejmě proto, abych nebyla pro doktora tak nudná ;) .) jsem si jednou pořídila i sádru na krk-po autronehodě sem si nějak hla obratlem nebo co:) A po jednom obzvláště nevydařeném pokusu o sport jsem nafasovala krunýř.

Prostě jsem bruslila a nějak se mi zoubeček zaseknul do praskliny v ledu na rybníce a pak už zbytek byla gravitace. .A skončilo to šitím obočí a krunýřem.. A to teda bylo fakt nepříjemné, nepraktické a už doufám nikdy více.

Moje kariera lempla jela dál:))) Jednou jsem se u babí na vsi, o vánočních prázdninách probudila s kolenem jak meloun..Jely jsme na nejbližší pohotovost a nafasovala jsem sádru na koleno a berle k tomu. Ty berle byly moje zhouba. .Ale naštěstí byl sníh, tak ty moje pády po „převrácení se“ na berlích zas tolik nebolely

A dalo se z berlema užít víc zábavy, než by člověk čekal:)))) Na kontrolu jsem šla už ke „svému“ chirugovi na rodné hroudě:) Po pročtení papíru s pohotovosti mi sádru okamžitě sundal a za nesustáleho nadávání na onoho doktora mě poslal na ortopedii. Zařídil mi tam po telefonu „tlačenku“ takže jsme se vyhla dlouhé čekačce. Na tu navštěvu nikdy nezapomenu..doktor to omrkl, poslal mě na rengen a pak že mám výpotek v kolenu, že to musí vytáhnout, že to trochu píchne..

Sestra vzala injekci jak na koně a já měla pocit, že mě tím vytáhne i játra-a prý že to trochu píchne..Fakt děs teda. A aby toho nebylo málo, tak to udělala dvakrát..no fuj teda:/ Když po vytažení kýble vody sestřička řekla, že mi dá něco na bolest, že to trochu píchne-razantně jsem odmítla. Dodnes mi mrazí.

Pak jsem dostala ortézu, masti a berle. Odmítala jsem je..že na tom neumím a tak, ale marně.Tak jsem opět začala skákat o berlích, protože ani doma moje argumentace nezabrala. Což o to, po rovině už jsem vcelku frčela..ale ty schody..

Když jsem se potřetí zřítila ve škole ze schodu a byla jsem celá naražená a modrá, jsem to vzdala. A na další kontrole se jala berle vracet..ale nechtěli je.Tak sem rezignovaně oznamila, že je mi to jedno, že je postavím doma do rohu..a vzali si je:) tak jsem s ortézou hopkala bez berlí a už si neubližovala...Prošla jsem lečbou, rehabkem ( flakačka ve škole se hodí:))) a pak mě nutili k operaci, ale nedala jsem se..a dnes se to občas ozve a ohlasí změnu počasí, ale jinak dobré:)

Pak probělhy zas nějaký ty naraženiny, zlomeniny a nevím, co ještě. Pro mě už rutina:)) Ale jedny prázdniny u babí jsem si zas pořídila nějaký nový úraz. Umyla jsem nádobí. Ségra nechtěla utírat, tak jsme se začaly honit po baráku. Třískla přede mnou dveřma a já nějak netrefila kliku, tak jsme prošla zavřenýma dveřma. Byl to pátek. Naši měli dojet, tak jsem je po telefonu neplašila. Zavázala si rozseklý kotník do ručníku, rozloučila se s botama, protože mi bylo jasné, že díky nacucané botě krví skončí posléze v popelnici. Omotala malou dírku na ruce utěrkou-kdy z nic tak vehementně nekapala krev, tak si ji ani nevšimu, protože to nebolelo:) A šla jsem uklidit střepy, utřít krev a babičce nanosit uhlí.

Dojeli naši a tak jsem taťkovi řekla, že potřebuju hodit na pohotovost. Možná byste čekaly vylekaou reakci nebo tak. Ale díky mé lemplovské kariéře se jen zasmál a zahlásil „Co zas“ :)) Jely jsme..nic mě nebolelo..Tak mě doktor začal šít..prvně vnitřek, a pak kůži..Chtěla jsem se koukat, sestřička mi to furt zakazovala..a nakonec mi pustila televizi. Dodnes vím, že dávali MASH:)

Zašil mě, zavázal, ruku jen stáhl mašličkou..a už v tu dobu to bolelo jako čert, tak jsem vyžebrala brufeny a k autu už jsem skákala jen po jedné..Ale za pár dnů dobrý a já i uprosila mamku, abych směla chodit k rybníku:) Povolila, ale musela jsem si to před koupaním mazat framikoinem, aby se mi tam něco nedostalo, takže kolem měl byly krásné duhové kroužky:D

Ekolog by mě asi zabil:D Ale tenkrrát jsem netušila, že to není konec..vyndali mi stehy a tak všechno normálně..A začala škola..a mě ta ruka bolela, když jsem ji měla v určitém úhlu na lavici, bylo to divné..

A nakonec jsem to objasnila, doktor mi v ruce nechal střep. Jsem si ho normálně nahmatala:) Tak jsem opět zamířila za „mým“ chirurgem:) A řekla sem mu, že mám v ruce střep:) A on že ne, že by si doktor na pohotovosti všiml a pod..Ale já si trvala na svém:) Nakonec jsme se s doktorem vsadila o dvě stovky. Šla na rengem...a byl tam:))) Tak jsem šla na operační sál..a doktor si rejpal:) že prej to uděláme bez umrtvení..a jakou že si přeju bavlnku na zašití, jestli červenou, nebo modrou..a jestli to chci křížkovým stehem, nebo zadním :D

Samozřejmě, že mě nakonec ošetřil, jak měl:) Na bavlnku se nedostalo, ale za to jsem dostala na památku střep( jsem ho chtěla) a dvě stovky na přilepšenou :)) Od té doby občas sádra, občas zinkáč a podobně.. Ale musím to zaklepat, od roku 2000 ani sádra, ani zinkáč:) Ale i když je fakt, že kdybych s mýma podvrklinama chodila poctivě na chirdu, tak asi sádry budou:) Ale díky mé rozsáhlé lemplí praxi už naraženu poznám:)

A v kabelce mám pohotovostní elastický obvaz a mast:) A doma až nezdravé množství obvazů, gelů, mastí a podobně. Protože lempl jsem pořád, ale už si bebí léčím sama:) Přece jen jsem dost okoukala:) A taky je „můj“ doktor daleko, protože já už nejsem na rodné hroudě, teď už padám a lemplíkuju jinde:))

Milá Pavlo, vy jste neuvěřitelná. Máte spočítáno, kolik jste měla zlomenin? Máte vůbec v těle nějakou kost, kterou jste neměla zlomenou?

Reklama