Krásné ráno!

Dříve, když jsme neměli zahradu, pronajímali jsme si chalupu s oplocenou zahradou, vždy na 14 dní v létě. Oplocenou proto, abychom naše  miláčky, nemuseli hledat po vesnici. Vozili jsme ssebou pořádný zvěřinec. Tehdy  ještě žila naše obrovská kolie Sinda. Ta samozřejmě jezdila taky. A s ní kavalír king charles španěl menšího vzrůstu, perská kočka Máša se svým kočičím  záchodem a samozřejmě, suchozemská želva Fifinka i s klecí.

Italie u nás začala už balením a nošením věcí do auta. Nějak jsme se tam nemohli všichni nacpat. Nejednou někdo z nás zvolil cestu vlakem. U této akce, jsme se pravidelně pohádali. Kromě zvířat s jejich příslušenstvím, bylo třeba sbalit psí a kočičí granule. Stále něco nadbývalo a nešlo to do malého auta nacpat. V autě nezbyl ani milimetr volného prostoru. Každá mezerka byla pečlivě vyplněna. Když jsme usadili kolii, bylo zadní sedadlo plné. K ní jsem vlezla jenom já se spostou tašek pod nohama a na klíně  kočku Mášu, která celou cestu strachy syčela. Měla jsem pocit, že vezu nebezpečného hada. Tyhle jízdy byly hodně nepohdlné. Měla jsem pocit, že tu naštvanou kočku nechám vystoupit. Pejskům a želvě, naštěstí, jízda autem nevadí.

V současné době máme čtyři kavalíry king charles španěly. Jsou to zlatíčka, dokud nezastavíme při jízdě autem. Jeden si myslí, že vystupujem a začne štěkat. Celá banda se s chutí přidá. Štěká celá smečka a neví proč, i ten starý hluchý se ochotně přidá. Když stojíme déle na křivatce, musíme vypadat, že jsme je právě ukradli. Jeli jsme dvě hodiny do Luhačovic na dovolenou. Myslíte, že jsme si troufli zastavit a udělat čurací pauzu?

A stejně, ty potvory miluju!

Vodfon

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Tak to musí být veselá cesta. Můj pes si při každém zpomalení taky myslí, že zastavujeme u lesa a jde se na půldení procházku. To zklamání, když se auto zase rozjede! Simona

Jaké zážitky máte z cest se zvířaty vy? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama