Přečetla jsem si dnešní příspěvky a hlavně reakce pod nimi a po pravdě: chápu všechny, ať už je pro ně lepší bydlení ve velkém městě, v malém městě nebo na vesnici. Vyzkoušela jsem všechny druhy bydlení a na každém se mi vždy něco zdálo naprosto super.

Nemyslím si, že by se lidé v paneláku měli nudit, když mají své zájmy, a taky si nemyslím, že by lidé na vesnici byli jen pod drobnohledem ostatních, možná je těch lidí jen víc, kdo je zkoumají, ale ať si i ti, kteří bydlí na anonymním sídlišti ve velkoměstě přiznají, že jim se přece také stalo, že je někdo někdy pomlouval (možná to bylo v práci, možná i mezi přáteli). Nejdůležitější asi je si z toho nic nedělat, a hlavně se nechovat jako ti ostatní.


Sama jsem žila do svých 18 let na malém 7tisícovém městě. Měla jsem to kousíček do školy, ZŠ i na gympl (nejblíž ze třídy a vždy jsem chodila poslední, oj! vstávat za 5 minut 8, když v 8:10 zvoní, to bylo úžasné). Lékaři i základní odborní lékaři zde také byli (naštěstí jsem jejich služeb příliš využívat nemusela), bylo tu kino a občas se zahrálo i nějaké to divadlo (nakonec v Praze jsem později nechodila o moc častěji), takže i nějaká ta kultura místní se dala využít, a když jsem byla starší, tak se za tou kulturou dalo dobře dojíždět do větších měst.

Nákupy se daly obstarat dobře (dnes po zkušenostech z Prahy si dokonce myslím, že hlavně rychleji než ve velkých městech). Po gymplu jsem odešla studovat a později i pracovat do Prahy, zůstala jsem zde 8 let. A zase to mělo své výhody, častěji jsem mohla chodit do kina, do divadla, mohla jsem si vybrat z různých výstav, zaplavat si do bazénu a nakonec vysoká škola se dá opravdu jen těžko studovat někde za humny. Taky práce se mi tu lépe sháněla a v neposlední řadě jsem za ni měla také velmi dobrý plat.

Na malém městě bych si o tom mohla nechat leda zdát. Pro svobodnou holku přímo ráj. Nyní žiju vdaná a s malým dítětem na vesnici, kam jsem odešla za svým přítelem, dnes manželem. Tolik času, abych mohla chodit do kina a divadla, nemám, přesto není problém se do města občas za kulturou vydat.

Mám řidičák a auto, naštěstí i na benzín, takže i s malým se občas vydám do Prahy za přáteli, kteří tam zůstali. Můžu si zase dojít do divadla a jít nakupovat všechny ty věci, které u nás nekoupím. Ale jinak jsem tu velmi spokojená, chodím s kočárkem na procházky do lesa na houby, dýcháme tu čistý vzduch, a až bude běhat, má k dispozici obrovskou zahradu, aniž bych o něj měla strach, že se mu může něco stát (teda i vesnice má svá rizika, to je jasné, ale když si bude hrát na písku, nemusím mít obavy, že bude znečištěn od psů či feťáků, že se mi ztratí v obchodě, když ho tu každý zná atd.)

Místní obchod pro  běžné nákupy je díky úžasné paní prodavačce velmi dobře zásoben, a potřebuju-li si koupit něco, co zde nemají, tak to jsou věci, které určitě nemusím mít hned, takže si pro ně můžu sjet do nedalekého města. Je pravda, že horší je to už s lékařem, dětskou lékařku i zubařku máme 10 km a nemocnici až 40 km daleko (naštěstí jsme ji potřebovali jen tehdy, když jsem rodila).

Také mám trochu obavy, až budu chtít sehnat práci, ale zatím se tu opravdu cítím velmi spokojená. A tak přeju všem, ať už žijí ve velkoměstě, vesnici či na malém městě, aby se cítili co nejspokojeni, protože opravdu asi nejvíc záleží na tom, kde se člověk cítí doma, a ne jakou má adresu.
Januka


Děkujeme, Januko, za shrnující příspěvek. Není co dodat. Přejeme příjemnou mateřskou dovodlenou a hodně úspěchů při hledání zaměstnání. Ať to vyjde co nejlépe! A když je to k zubaři takovou dálku, posíláme zubní pastu Clinomyn!  

Je vidět, že panelákových myšek máme v diskuzích docela dost. Bydlí někdo ve městě  v domku, nebo o tom jen většina z vás sní?
Pište, šikovné pistatelky odměníme!

redakce@zena-in.cz

Reklama