Čtenářka RosaGloriaDei je z myslivecké rodiny a dnes přispěla zajímavým názorem, kterému ji naučil její tatínek. Děkuji RosoGlorioDei za Váš příspěvek. Máte samozřejmě pravdu, škoda jen, že se realita tolik liší od ideálu.

Hezký den všem,

neměla jsem sice zatím moc času, došlé příspěvky jsem četla jen zběžně, nicméně si troufám tvrdit, že to podstatné tu ještě nezaznělo (i když na druhou stranu, je to dnes víc o jídle, než o lovu :-)). Dle mého názoru by každý myslivec měl být především milovník a ochránce přírody, až na druhém místě „lovec“. Něco málo o tom vím, narodila jsem se v rodině „lesáka“ :-)

Na posedu jsem s taťkou seděla nesčetněkrát, dodnes mám v živé paměti, jak říkával, že střílet se má jen škodná a slabé kusy, které by stejně nepřežily, že po „trofejích“ se jde jen za odměnu. On přírodu opravdu miloval a myslím, že v tomto směru mě toho hodně naučil. Například na Vánoce nikdy nepřivezl krásný výstavní strom, vždycky uříznul nějaký, který jen bránil jinému v růstu. Prostě mu to svědomí nedovolilo.

Na honu jsem s ním bohužel nebyla ani jednou, myslím, že dobře věděl, proč mě s sebou nechtěl vzít. Pamatuji si, jak jednou dorazil značně naladěn domů, flintu nechal přede dveřmi a my mu ji s mamkou schovaly. Viděli byste, co se dělo, když se prospal z opičky a nemohl si vzpomenout, kam tu pušku zašantročil (úskočně jsme tvrdily, že domů ji vůbec nepřinesl). Zato mého bývalého potenciálního švagra jednou vzal a stačilo to k tomu, aby myslivosti propadl do konce života.

Zvěřiny jsme si doma samozřejmě užili dost, měla jsem ji ráda, jen bažanty a zajíce jsem nemusela. Bažant mi tak nějak zvláštně „voněl“ (spíše tedy nevoněl) a zajíce jsem neměla ráda, protože se v něm často daly najít broky.

Jak jsem již psala včera v diskuzi, mám „na krku“ také jeden úlovek. Divočáka. Zvíře za mou touhu zkusit si vystřelit z kulovnice zaplatilo životem, já pořádnou modřinou od zpětného nárazu. Od té doby mi opět stačila vzduchovka a papírové terče.

Když taťka zemřel, zbraně byly nějakou dobu v policejním depozitáři (doma je může držet jen majitel zbrojního pasu), nakonec je mamka prodala. Manžel má úplně jiné koníčky. Ve sklepě nám zůstalo pár krásných trofejí, v šuplíku několik grandlí, které čekají na to, až se jednou promění v nějaký hezký šperk (označení grandle je vlastně synonymem pro jedno ze slov, které skrývá dnešní hřebenovka :-)).

RosaGloriaDei

PS: holky, některé z vás mi tu nadělaly takové chutě, že jsem alespoň ta připravená kuřecí stehna upekla na zelí :-)
Text nebyl redakčně upraven


Jaký je váš vztah ke zvěřině a myslivectví…

  • Jaké zvěřinové jídlo máte nejraději?
  • Nebo byste něco takového do pusy nikdy nevzala?
  • Máte nějaký skvělý recept?
  • Kdo vám zvěřinu dodává?
  • Ulovila jste vy někdy něco sama?
  • Umíte vyvrhnout a stáhnout z kůže nějaké zvíře?
  • Vběhla vám pod auto srna, nebo divoké prase?
  • Neb na vás nějaké roztomilé zvířátko zaútočilo?

Na vaše příběhy, recepty, úvahy na výše uvedené téma se těším na redakčním mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek odměním. A čím? To bude překvapení!

Reklama