Bulvár

Myslivec bez rukou. Je to možné?

Petr je myslivec, kynolog, rybář, angažuje se v politice a především je to člověk s velkým srdcem. To by nebylo nic zvláštního. Kdyby ovšem neměl ani jednu ruku.

Bylo pro mě zajímavé nakouknout do Petrova života. Člověka, jež se dokázal se svým handicapem neskonale vyrovnat. Bavili jsme se spolu o nejrůznějších věcech a velice mě zarazilo, když mi Petr řekl, že jediná věc, která ho v životě trápí, je dysleksie.

„Jsem politicky angažovaný. Mám vlastní web a musím žádat kamarády, aby mi upravovali hrubky. Nevypadalo by moc věrohodně, kdyby politik psal s chybami.“

Proč zrovna politika? Cožpak máš málo zájmů?
Protože jsem člověk s handicapem a mohu se takových jako já zastávat. Nelíbí se mi, že současná politika hází klacky lidem pod berle a vozíky. Vadí mi, že úředník má kouzelnou moc člověka vyléčit. Buď mohu sedět doma a nadávat, a nebo s tím něco dělat. Jako kynolog, myslivec a rybář mám blízko k přírodě. Jsem proti množení psů a chtěl bych prosadit postihy pro množitele.
Štve mě, jak se některé organizace chovají k jelení a jiné lesní zvěři. Jsou po myslivcích žádány stále vyšší a vyšší odlovy. U divočáků to pochopím, ale jinak... Peníze hýbou světem. Proto politika.

Nechme politiku politikou. Bude jí ještě dost. Jak jste se dostal k myslivosti? Je to takové pohádkové procházení lesem, jak se to tváří v některých filmech?
Odmalička jsem v rybářské rodině. Táta mě brával už jako maličkého na ryby kvůli astmatickým záchvatům abych byl na čistém vzduchu, a tak jsem se zamiloval do rybařiny. Díky tomu mě tatík učil i úctě ke všemu živému a také k pochopení přírody. Potom při úrazu bylo první, co jsem se psycholožky v nemocnici ptal, zda budu moct rybařit. Byla to prý má první otázka. Později jsem zjistil, že to půjde.

Na rybách

No a k myslivosti. Zamiloval jsem si trilogii o malém klukovi a jeho dědovi, který byl lesák. Myslím, že asi tušíte, že jde o Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, a Za šípkovím keřem. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlel, až jsem se ptal, jestli by to šlo dělat, myslivost a vše kolem ní. Díky znalosti zákona jsem věděl, že bez flinty.

Asi před 6 lety jsem poznal kamaráda, který miluje myslivost a vše kolem ní, a doslova jsem se vnutil, že chci jít na naháňku na divoká prasata, a on to zařídil. Díky tomu jsem poznal lidi kolem myslivosti a zjistil, že to, co je v televizích, jsou lži a zveličená pochybení jednotlivců a lovců, co s tou pravou myslivostí nemají nic společného. Zjistil jsem, co je neskutečné práce okolo revírů, kolik stojí nájmy na rok, a kdo vlastně nakazuje myslivcům, co a kolik chovat a kolik lovit. Vím také, že třeba práce v revíru nezačíná na podzim s krmením a nekončí na jaře. Právě opak je pravdou. Už v květnu se připravuje do krmelců na zimu.

Střežení revíru

Co to bylo za úraz? Kvůli němu jsi přišel o ruce?
Úraz, to byla klukovina. Pár dní před koncem prázdnin, myslím druhého září, jsem tenkrát s nejlepším kamarádem šel pytlačit na koupaliště v Novém Boru. Byly tam štiky a bavilo nás je chytat a pouštět. Nebyly velké, a tak by jich bylo škoda. Při cestě z koupaliště jsme šli kolem trafostanice obehnané lešením, kde byly nechané žebříky a nebyl žádný plot kolem ani jiné zabezpečení, které by mohlo zabránit vniknutí cizí osoby. Na tomto lešení blbli kluci ze sídliště a bohužel nám řekli, ať jdeme také, že hrají na babu, a já a ten starší kamarád jsme šli. No, dětská hloupost, klukovina. Ten den byla pohoda, nic se nestalo. Až druhý den 3. září jsem vylezl nahoru na střechu a při koukání na toho, kdo měl babu, jsem chtěl přeběhnout na druhou stranu, kde jsem šlápl na zídku a plech. Uklouzla mi noha, letěl jsem dolů. Potom si pamatuji jen to, jak natahuji ruku v pudu sebezáchovy po drátu a k mé smůle asi, to už nevím, jsem se chytl jističe nebo druhého drátu. Kvůli tomu jsem propojil prý oblouk a bylo hotovo. Když mě ta potvora elektrická pustila, asi jsem stejně spadl dolů, nebo jestli jsem slezl, to nevím. Kluci se zatím rozprchli. Jen pár jich v čele s tím mým nej kámošem šli volat sanitu. Prý jsem chtěl jít domů, ale to už z garáží pod námi vyběhl pán a dal mi první pomoc a zadržel mě, abych v šoku neodešel. Po odjezdu jsem v sanitě dokonce měl zástavu, ale to už vím jen z vyprávění. I přes silná antibiotika jsem kvůli otravě kostní sněti byl krájen jako salám a přišel o obě ruce. Ale co, alespoň jsem nepřišel o srdce.

O srdce určitě ne. To máš velké a zlaté. Jako správný myslivec máš určitě psa. Pomáhá ti i jako asistenční pes?
Ne ne, nemá za sebou asistenční výcvik. Přece jen mi pomáhá. Psychicky. Je to border teriér. Rošťák, co mě nenechá smutnit. Nedávno se se mnou rozešla přítelkyně a pes, jako by cítil můj smutek a snažil se mě všelijak rozveselit.
Je velice šikovný, má několik zkoušek z lovecké upotřebitelnosti.
Nenechá mě smutnit

To jsi ho naučil sám nebo jste chodili na nějaký speciální cvičák?
Veškerou mysliveckou kynologii si vedu sám. Poslušnost na cvičáku v České Lípě. Bohužel lovecký pes poslušnost často ztrácí. Musí se často trénovat. Až budu mít štěně, zaměřím se na zkoušky i mimo rámec myslivecké kynologie. To teprve bude pes.

Práce loveckého psa

 

 

V čem spočívá práce loveckého psa?
Ten můj je norník, takže má zkoušky z bezkontaktního norování a potom barvářské. Jeho práce spočívá v tom, že v noře vyžene lišku ven, aby se dala lovit na povrchu. Je to tak, že buďto dohledává postřelenou, nebo jinak poraněnou zvěř. Při lovech společných zvěř aktivně vyhledává, zvedá z houštin a žene na lovce. Tak se loví hlavně prase a občas holá zvěř krom srnčí, ta se na honech lovit nesmí. Občas se ale stane, že ji pejsci uloví i bez pomoci, ale to jsou většinou slabé kusy, které by nemusely přežít zimu. A stejně by se asi lovily na osamělém lovu, čekané.

Nevěřícně kroutím hlavou, co vše pan Petr zvládne a jaký má senzační přístup k životu. Napadá mě ještě jedna otázka a na její odpověď zírám s otevřenou pusou.

Chceš mi říct, že i střílíš?
To mi zákon nepovolí. Střílet nemohu. Ale loni jsem se zúčastnil jedné soutěže. Střílel jsem s oporou a vyhrál v malorážce.

S panem Petrem je opravdu hezké povídání. Je to člověk, který umí žít navzdory svému handicapu. Na nic si nestěžuje, neohání se nespravedlností a má velmi pozitivní přístup k životu. Velice mě těší, že jsem mohla poznat tak skvělého člověka!

Čtěte také:

   
09.10.2013 - Společnost - autor: Vlaďka Husárová

Komentáře:

  1. [9] habu [*]

    Vše je možné

    superkarma: 0 22.10.2013, 14:44:24
  2. avatar
    [8] kobližka [*]

    Já takovéhle lidi obdivuju,že to nevzdají a dokáží mnohdy víc,než my,kteří nemáme žádný handicap.Zvedám palec nahoru Sml67

    superkarma: 0 09.10.2013, 16:36:28
  3. [7] Petr Schneider [*]

    Děkuji za komentáře Sml67

    superkarma: 0 09.10.2013, 13:36:54
  4. [6] cilani [*]

    Sml67 bomba rozhovor, úžasnej týpek..Sml59

    superkarma: 0 09.10.2013, 12:59:51
  5. avatar
    [5] peetrax [*]

    To je šikovnej kluk. Sml67

    superkarma: 0 09.10.2013, 12:38:06
  6. [4] Vlaďka Husárová [*]

    Ještě jsem zapoměla dopsat, že fotky fotil a poskytl Radek Schwarz. Omlouvám se a dodávám aspoň takto.

    superkarma: 0 09.10.2013, 11:38:08
  7. avatar
    [3] gerda [*]

    Neuvěřitelný člověk, zas jeden myslivec, na kterého bych nenadávalaSml16

    superkarma: 1 09.10.2013, 10:45:32
  8. [2] Vlaďka Husárová [*]

    lidicka — #1 Ano to je, má úžasný smysl pro humor Sml16.

    superkarma: 0 09.10.2013, 08:40:23
  9. [1] lidicka [*]

    Obdivuhodné, jak se pan Petr dokázal vyrovnat se svým osudem. Přeji mu jen to nejlepšíSml67Sml59

    1. na komentář reaguje Vlaďka Husárová — #2
    superkarma: 0 09.10.2013, 06:09:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme