Ahojky,
tak při tématu hry jsem si hned vzpomněla, jak jsme běhali s klukama za barákem v těch modrých vytahaných teplákách s kapsou na zadku. Hráli jsme si na rodinu, na schovávanou, na písku jsme stavěli hrady nebo jsme na hřišti hráli fotbal. V zimě jsme sáňkovali, bruslili a klouzali se z kopce po nohou, až jsem si jednou i ruku zlomila. Taky jsme vymýšleli různé poťouchlosti, jako zvonění lidem na zvonky, jednomu starému pánovi jsme házeli kamínky do okna a smáli jsme se za rohem, jak nadává. Taky jsme šplhali po hromosvodu. To nás jedna paní načapala a pěkně jsme to schytali. Na základce jsme o přestávkách skákaly s holkama gumu. Nevím, nevím, jestli bych teď skočila čtyřky. S tím svým zadkem asi těžko :-)

A měli jsme takovou jednu super hru Na ovečky. Hrála se v takové té prolézačce ve tvaru H. Jeden byl vždycky vlk a ostatní ovečky. Na jedné straně prolézačky měly ovečky chlívek, na druhé straně měl vlk doupě, kam zavíral pochytané ovečky. Nešťastné zajaté ovečky jsme vysvobozovali pusou. Byla to docela sranda. Vlka vždycky dělal Honza, protože měl odstávající uši a nikdo ho nechtěl pusinkovat :-).

Když jsme byla starší, ale pořád ještě na základce, tak jsem hodně četla knížky od Arthura Ransomeho. A po vzoru knížek jsme si pak s Lindou a Jirkou hráli na piráty. Koupili jsme si šňůru na prádlo, vařič na tuhý líh a vybavili si KPp (krabičku poslední pomoci). Chodili jsme na kopec, kde jsme měli svůj strom, na kterém jsme měli na papíře nakreslenou lebku se zkříženými hnáty. Ze šňůry na prádlo jsme si udělali houpačku a houpali se na ní. Občas jsme si uvařili čaj. Také jsme na ohořelý papír napsali jakousi úmluvu a zakopali jí někde na tom kopci.

Po letech jsme ji zkoušely s Lindou najít, ale bohužel se nám to nepovedlo. A jednoho dne už nás nebavilo se jen houpat, tak jsme s Lindou Jirku zajaly a přivázaly ho tou šňůrou na prádlo ke stromu. Myslely jsme, jak jsme dobré, ale Jirka se za chvilku vysvobodil. Hrály jsme si na hrdinky a poňoukly ho, ať tedy teď zaváže on nás a pak ať klidně jde domů... Jirka nás zavázal a odešel. My se začaly různě kroutit, mrskat a vytáčet, ale bylo nám to houby platné. A v tom začal fučet ledový vítr a z ničeho nic začlo sněžit, ale jak!!! Nám začala být zima, nemohly jsme se rozvázat a tak bylo konec hrdinství a začaly jsme zoufale řvát: "Jirko, Jirkoooo!" Jirka naštěstí neodešel, jen se schoval a pozoroval nás. Určitě si dovedete představit, jak jsme mu byly vděčné, že nás rozvázal. Jen jsme sešli z kopce, nebylo po sněhu a větru ani památky.

Bylo to tenkrát super, neměli jsme žádné starosti, hráli jsme si a bylo nám fajn :-). Když vidím dnešní dětičky, že už v první třídě řeší, kdo má lepší oblečení nebo mobil, hrají maximálně počítačové hry. Na písek nechodí, protože by se ušpinily... Je mi jich celkem líto.

Sepy


Milá Sepy,
tak si to nemyslím jenom já, že děti nějak zlenivěly?
Rodiče je strčí před telku nebo před počítač a mají přehled a klid. Jenomže tím je také pěkně ochuzují...
Až u nich za deset patnáct let přijde řeč na hry, tak se jim snad vybaví už jen ty počítačové
Reklama