Pro milující matku je vždy jednou z největších ran, když její potomek má nějaké trápení nebo se nachází v nešťastné situaci. Nejhorší však je, když s tím nemůžete nic dělat, stejně jako Miluška. Ta si myslí, že osoba, se kterou žije její dcera, ji psychicky i fyzicky týrá.

„Vždy jsem se snažila pro své jediné dítě udělat maximum i na svůj úkor, všechny matky to jistě znají.“ Začíná vyprávět Miluška, která momentálně zažívá krušné chvíle.“Má dcera s úderem osmnáctých narozenin odešla z domu, což byla první rána. Přibližné po roce přišla další, oznámila mi, že je na holky. Nechápala jsem… Ač jsem člověk tolerantní, tak představa, že nebudu mít nikdy vnoučata, mě opravdu ranila.“ Miluška se s orientací své jediné dcery ještě nesmířila, ale snaží se, hlavně proto, že nechce o své jediné dítě přijít. Jenže to není vše. Dozvěděla se, že partnerka dcery, ji prý sem a tam uštědří pár ran.

žena

„S tímto tvrzením přišel manžel, který holce pomáhal něco stěhovat. Podle jeho slov měla monokla a přiznala se mu, že se pohádaly a padaly facky. Manžel chtěl zasáhnout, ale ona mu to nedovolila a naopak udělala scénu, proč jí chce zničit život. Pár týdnů s námi nemluvila. Já jsem si navíc začala všímat, že se mi mění před očima. Už není tak sebejistá, úsměv na její tváři taky moc nevidím, prostě je jiná.“ Miluška se své dcery zeptala, oč jde. Ta nejdřív zatloukala, pak jen prohodila, že se prostě občas trochu více pohádají, tak jako tomu je všude. Prý se ale nemá bát, že je vše v pořádku, dál se o tom nechtěla bavit. „Není a já to vím, cítím to! Myslím si, že ta osoba mé dítě týrá, ale nemůžu dělat nic. Nikdy jsem nebyla člověk, který by se jen tak z něčeho hroutil, ale momentálně jsem na prášcích na nervy. Ta bezradnost, to, že nemůžu nic dělat, mě opravdu ničí.“

Lidé jsou jako malé děti. Nemají rádi, když je někdo vychovává.
Gabriel Laub

Čtěte také:

Reklama