Krásy studentského života jsem si opradvu do dna užila až na vysoké škole.

A protože je technického zaměření, srocují se tu všelijaká individua, většinou s hodně razantním smyslem pro humor. A to mezi studenty, i mezi docenty.

Na seminář z fyziky našeho ročníku patrně nezapomene "docent taťka". S kamarádem jsme ho pravidelně likvidovali verbálními přestřelkami typu: "Docent: proč létá letadlo?"
Pavel: "Protože má motor."
Docent: "Auto má také motor a nelétá."
Já: "Protože má vrtuli?"
Výsledkem byl přísný zákaz jít na zkoušku v jeden den.

Přednášky a nuda? Vyloučeno. Vážená docentka matematiky jednoho chladného rána zamžourala do posluchárny a zavelela: všichni stoupnout. Zmateně jsme přinutili své tělesné schránky zaujmout postoj vzpřímený. "Tak, a teď si zaskáčeme panáka!" Nikdo neměl sílu protestovat. A tak 200 lidí, v čele se šedesátiletou dámou, skákalo a zuřivě máchalo rukama.

Neméně spolehlivě vířily vodu veselé fyzikální a chemické pomůcky.

V chemických laboratořích byly, hlavně z počátku, výbuchy a plameny na denním pořádku. Několikrát jsme vyskakovali z okna, ti šťastnější zvládli útěk dveřmi.

Na fyzice pro změnu svérázné ovládání přístrojů způsobilo nejeden zajímavý výsledek. Například kolegyně přišla na to, že v určitě vzdálenosti při pohybu hmotného tělěsa (závaží) je v jistém bodě zrychlení záporné. Ne, nepopřela gravitaci, jen se přetrhl provázek... Laboratoře z oboru, i přes pokusy nás pečlivě střežit, měly neméně katastrofický průběh.

Vrcholem všeho jsou historky ze zkoušek. Za pět let jsme jich absolvovali kolem osmdesáti, takže sbírka "veselých historek z natáčení" je skutečně unikátní.

Během prvních ročníků se hojně psaly průběžné písemky. Většinou se na nich hodně hlídalo, takže když taháková nápověda, tak rafinovaná. Na mikrobiologii kolovaly jedny papírové kapesníky u padesát lidí třikrát dokola...

U ústních zkoušek se otázky někdy tahají, jindy jsou zadávány stylem náhodného nápadu zkoušejícího. Druhou variantu okusil kolega Petr, známý vymetač klubů.

Na zkoušce z organické chemie se na něj šéf katedry dlouze podíval a prohodil: "No tak si vemte ty alkoholy..." Dle vlastních slov nechápal, co tím proboha chtěl říct?

Kamarád Dušan, Slovák, si na zkoušce z anorganiky nemohl vzpomenout, na co byl tázán. Docentka se mu v dobré víře pokusila napovědět. Nedařilo se.

Z čirého zoufalství pronesla větu: "Chytrému napověz, blbého trkni! Mohla byste ma trknúť? V jeho podání to znělo trochu jako trtknúť. Dáma nezaváhala a pronesla památnou větu: "Jo, tak trtkať by sa vám zachcelo!"

Na naší katedře se vyskytuje odborník přes fotofyziku, populární vtipálek. Zkoušení pro něj představuje příjemný způsob odborné hádky. Byla jsem u toho, když z kamarádky tahal transformace barvových prostorů. "Tak jak to tedy je?"
Své názory uvedla větou: "No já myslím....".
Odpověď netrefila, což okomentoval větou:
"Paní kolegyně, myslet znamená hovno vědět!"

Největší zkouškou jsou bezpochyby státnice. Kdo žije v přesvědčení, že jde o nudné vystoupení, hluboce se mýlí.

Byli jsme poučeni, že důležitým prvkem je pozdravit porotu. Většinou jsme to učinili obligátní větou: "Dobré ráno/odpoledne, dámy a pánové, paní předsedkyně, principem mé práce...".

Předposlední na řadě byl Kamil. Natolik důrazně jsme ho k pozdravu nabádali, až se před shromážděním napřímil a prohodil: "No, tak vás tady vítám."

Kamarádka zachytila deskami ubrus. Když se dala do pohybu, vzala sebou i vázu s květinou stojící na stole...

Ale abych se neopírala jen o cizí, tak jednu do vlastních řad: dorazila jsem na zkoušku z fyzikální chemie. Zkoušející mě posadil ke stolu a diktoval otázky... poslední zněla: namalujte medvěda. Ale ledního! No, malujte si lední medvědy propiskou...

Beruška Elliah


Školních příběhů máte mnoho a možná jste nám další ještě zatajila. Zdá se, že především kluci jsou na takové příhody experti, především proto, že dokážou být v určitých chvílích mistři improvizace :-). 
Reklama