Volal mi před pár dny přítel, že se mnou potřebuje nutně mluvit. Vůbec jsem nechápala, o co jde. Zněl strašně naléhavě a tak nějak jinak než obvykle. Najednou jsem dostala pocit, že se stalo něco hrozného. V podstatě to znělo jako by šlo o život minimálně jemu, ale spíš i mně, oběma našim rodinám a možná i půlce Prahy.

Navíc mi říkal, že teď nemůže mluvit, že to není na telefon, ale ať okamžitě přijedu k němu do práce. Školu nemám tak daleko, přednáška se beze mě taky nezblázní, a když je to tak důležité... Ještě jsem nedotelefonovala a už jsem se oblékala a se srdcem až někde v krku běžela na tramvaj.

Celou dobu mi hlavou šly nejrůznější scénáře, až jsem nakonec dospěla k tomu nejstrašnějšímu. Chce se se mnou rozejít. Najednou jsem to věděla naprosto přesně. Krk se mi stáhnul ještě víc a najednou jsem měla chuť vystoupit a nejet tam. Jsou to přesně čtyři zastávky, ta hrůza mi docvakla už na druhé. Nakonec jsem jela dál, ale málem jsem přejela, protože se mi pro změnu nechtělo vůbec vystoupit. Málem jsem se stavila cestou na panáka, ale řekla jsem si, že nebudu blbá, že za to mi to nestojí.

Našel si určitě jinou. Chce mi říct, že se k ní stěhuje. Určitě. Asi to mi dunělo hlavou. Nějak jsem ho stihla prozvonit, aby věděl, že se blížím k vrátnici. Když jsem se tam nakonec slimáčím tempem došourala, už tam stál. Tvářil se strašně zasmušile, darebák. Já musela být zelená jak sedma, a když jsem ze sebe konečně vymámila: „Ahoj,“ nepoznávala jsem vůbec svůj hlas. „Ahoj,“ řekl a dal mi pusu na tvář. Na tvář! Já to věděla! Věděla jsem to! Tohle nikdy předtím neudělal! Jsme spolu sice pět měsíců, ale pořád to bylo žhavé! A najednou tohle! Jak dlouho mě asi podvádí? Kdo je ta mrcha?

Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela hned tam. Cesta výtahem do sedmého patra byla nekonečná. Celou dobu se na mě nepodíval. Když jsem u něj párkrát byla, celou cestu mě v něm líbal.

Pak jsme přijeli na jeho patro. Zdravila jsem jeho kolegy, ale byli nějací rozostření. V jeho kanceláři sedí celkem čtyři, ale teď tam nikdo nebyl. Pomohl mi z kabátu a asi mě i usadil do křesla. Nevnímala jsem skoro nic, jen čekala, co bude. Zeptal se, jestli chci kávu. Další natahování, než to řekne. A tvářil se opravdu jako by mu ulítly včely. Odešel mi udělat kafe, ale zdálo se mi, že je zpátky hned.

Přivezl si kolečkovou židli naproti té moji. „Víš...“ začal a já cítila, jak mi vibruje spodní ret. Najednou se zvedl a začal mě líbat. Z ničeho nic. Strašně vášnivě. Neuvěřitelně. Vůbec jsem to nechápala. Začaly mi téct slzy a opětovala jeho polibky. Pak ani nevím, jak se to stalo, ale stáli jsme a já měla rozepnuté džíny a on měl ruku v mých kalhotkách. Jakmile se dostal na místo určení, intenzita polibků ještě vzrostla. Aby ne. Nevím, jestli to bylo všemi těmi emocemi, ale takhle vlhká jsem s ním snad ještě nikdy nebyla.

Zmohla jsem se jen na chabé: „Někdo přijde...“ ale umlčel mne další pusou a slovem Zamčeno. Džíny mi stáhnul ke kolenům a ohnul mě přes stůl. Jeho penis do mě zajel doslova a do písmene jako po másle. Spustily se mi další slzy a já byla s konečnou platností naprosto mimo. Netuším, jak dlouho to trvalo. Vůbec to nevím, jako nevím, jestli to bylo víc orgasmů nebo jeden tak dlouhý... Pak jsem ucítila takové to ztuhnutí a jak přes tričko sevřel moje ňadra, když se taky udělal.

Pak začal hrozně spěchat a tvářil se už ne tak vážně, ale tak nějak divně. Možná potutelně je to slovo? Do tří minut mě odváděl oblečenou zpět kanceláří, cítila jsem, jak ze mě ještě pořád vytékají zbytky jeho semene, a pořád netušila, o co jde.

Ve výtahu se ke mně zase neznal, ale to mi už ani nestačilo vadit. Najednou jsme stáli před vchodovými dveřmi a on mi dával pusu na rozloučenou.

„Tak cos mi teda chtěl říct?“ vymáčkla jsem ze sebe první slova našeho líbání v kanclu.
„Jo! Vidíš! Málem bych zapomněl! Strašně moc tě miluju! Ahoj večer!“ usmíval se od ucha k uchu a už mi mizel ve výtahu.

Teď jsem si toho panáka dát šla.

Bára

Reklama