Tak to já jsem opravdický člověk tak na tři životy dopředu…

Odpouštím všem všechno, všechny křivdy, které se mi udály se snažím odpustit  a pochopit, některé ovšem nelze zapomenout.

Svému muži jsem odpustila vždycky všechno, už když jsme spolu začali chodit, tak vždycky přišel s minimálně hodinovým zpožděním. Tak jsem  se zařídila podle  toho a připravovala se o to později…

Že vždycky zapomínal na moje narozeniny i na Valelentýna… no, ruku na srdce, chlapi rádi zapomínají….

Odpustila jsem mu i to, že odjel na „dovolenou“ do Thajska, když já čekala naše první dítě.

No budiž, těhotné by lítat neměly a natož tak daleko. Hůř se mi skousávalo, že odjel na dva týdny na Tahiti druhý den po mém návratu z porodnice, ale taky jsem odpustila…

Těžké pro mě bylo, když jsem zjistila, že má milenecký vztah se společnou kamarádkou a nehodlá ho skončit – v té době jsem čekala druhé dítě… Taky jsem mu to odpustila….

Ale nezapomenu nikdy.

Ještě několik „přítelkyň jsem přežila, než se „ucho utrhlo“ a já odešla.

Dnes už jsem po druhé vdaná, vypadá, že štastně, můj muž je povahově naprosto odlišný, tak to snad vyjde.

Stále odpouštím a omlouvám všechny křivdy okolo a doufám, že to samé odpustí okolí mně.

Myslím si, že odpouštět je správné. Odpustit a vyrovnat se zlou zkušeností a uzavřít to pro sebe. Jenom tak se člověk neužírá zlem celý život. A nenaučí se nenávidět.

Tož tak je to se mnou, no.
Myše

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Co dodat? Děláš dobře. Ono je to hlavně o tom, že pokud neodpustíme, neuděláme vlastně krok kupředu, stale se točíme po minulosti, zatíženi něčím zlým. A to ubíjí předně nás! Nejde-li to, nejsme-li schopni odpustit, raději je lépe odejít, protože pak už to zůstane za námi. Lived – odžito. Krásný den, Myše! Myša :)))

Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit? Piště mi na redakce@zena-in.cz, své vlastní zkušenosti, názory a příběhy.

Jak je slíbeno, losuje se dnes, protože máme opravdu silné téma, každé dvě hodiny jeden váš e-mail k tématu.

Reklama