Dnešní téma je mi docela blízké, tak i já přispěji svou troškou do mlýna...

Od malinka jsem chtěla děti - 2, kluka a holčičku. A tak jsem si vzala svou velkou lásku, po čase jsme naplánovali první dítko - a podařilo se snad hned napoprvé. Nějak jsem věděla, že to bude kluk. V bříšku se držel statečně téměř 10 měsíců, že i v porodnici si lékař dělal legraci, že dýl než já je těhotný už jenom slon. Narodil se 4 kilový kluk jako buk a všichni byli šťastní. Kluk rost a já zatoužila po holčičce, chvíli se nedařilo, pak jsem se rozhodla, že tedy nastoupím do práce - a šup - a nenastoupila jsem. Za klasických 10 měsíců se narodila 3 kilová holčina. Jenom to štěstí nás jaksi opustilo.

Ještě v těhotenství se k nám tatínek choval velmi ošklivě, po porodu malou ani pochovat nechtěl, aby si nevytvořil „citový vztah", v té době byl jaksi zadaný jinde... Nakonec si ale vybral rodinu a zůstal s námi. Tak jsme to plácali ještě asi 5 let, než jsme se rozešli nadobro. Děti mají tatínka i novou macešku, chodí k němu pravidelně a nikdy jsem jim v tom nebránila. Ale že by chodili rádi, to se taky říct nedá.

Já se nakonec znovu vdala a přibyli mi ještě +2 kluci. Snažíme se spolu vycházet co nejlépe, ten starší dokonce u nás 2 roky bydlel, než skončil školu, pomáhala jsem mu seč to dalo, aby se doplácal k maturitě -a věřte, že to jednoduché nebylo. Dnes se ještě stále učí - bude maturovat v září, tak mu držím palce, aby to dopadlo!

Snažím se všem 4 měřit stejným metrem, kupovat stejně dárků, stejně sladkostí i stejně povinností. Není to vůbec jednoduché, je to o jiném stylu výchovy, než jsou děti zvyklé ze svého domova, proto si „moje" děti občas stěžují, že jsem na ně o moc přísnější než na „nevlastní", jenomže když vím, že ve škole jsou dobří a potřebujou jenom popostrčit, tak strkám a strkám.... A výsledky se dostavují.

Když jsme doma všichni, máme „pravidla" abychom se nepozabíjeli... Koupelnu má večer každý půl hodiny postupně od nejmladšího k nejstaršímu, ráno nám to tak nějak vychází, že se vystřídáme. Na jídlo vždycky zapískám, oni se seběhnou a vytvoří řadu jako ve školní jídelně J Ono vařit pro 7 lidí z toho tři puberťáky - to je někdy opravdu jako ve školní jídelně...

Jo jo, jedno dítě je málo, to je jako by nebylo pomalu žádné. Dvě jsou tak akorát, ale když jich je víc, dá se to zvládnout taky. I když je to někdy na mašli. :)

myše

Pozn. red.: text neprošel redakční úpravou.


I když by se to nemuselo zdát jako problém, touha po dítěti je jednou z věcí, které mohou pár nejen stmelit, ale i rozdělit. A v neposlední řadě je důležité nalézt shodu i nad jejich množstvím. Dnešní téma je tedy jasné, budeme se bavit o počtu dětí.

Pište mi příspěvky...

  • ... jak mi děti změnily život.
  • ... kolik chci dětí a proč.
  • ... nechci děti.
  • ... jsem/nejsem spokojená s počtem svých dětí, protože...
  • ... partner chce jiný počet dětí než já.
  • ... našla jsem si partnera kvůli dětem.

Své příspěvky posílejte na...

Samozřejmě jeden příspěvek odměníme krásným dárkem, tentokrát to bude: ranní čaj PICKWICK Kouzlo Ovoce s příchutí broskve a jahody a k tomu ústní voda s fluoridem Odol3dent pro děti.

Reklama