Reklama

Dobré ránko všem do redakce i všem čtenářkám,

já měla pokojík společný s bráchou, ale moc se mi to nelíbilo, pořád jsme se o něco hádali, prali a naše specialita byla honička okolo stolu v obýváku. A protože rodiče se i po tom všem neměli k tomu, aby řešili náš prostor k žití, tak jsem si to už odmalička řešila po svém - teda aspoň o prázdninách.
Každé léto stál na zahradě stan, a když bylo hodně škaredé počasí, tak jsem utíkala na půdu, tam jsem měla krásný pokojíček, který jsem si zařídila sama ze zdrojů půdy a nikdo mi nekecal do toho, jak ho mám zařízený.
Vzpomínám si, jak jsem se tam krásně bála sama samotinká, když zrovna všechny kamarádky musely být doma a já tam přespávala sama. Dneska už tam zůstalo jen pár zapomenutých plakátů na zdech a vždycky, když jdu kolem, tak si vzpomenu na ty krásné bezstarostné časy.

Přeju prima den ;-)

Sweety77
Milá Sweety77,
to je fajn, že jste připomněla půdy. Nádherné místo, vonící senem, se spoustou zajímavých věcí.
Milovala jsem půdu u babičky. Prošmejdila jsem staré skříně, krabice s tetinými botami a vždycky jsem se náramně vymódila. A nejkrásněji tam bylo za deště.