Při sledování šikany se logicky stavíme na stranu oběti. Je to přirozená reakce. Nevědomky však nahráváme malému agresorovi - on pomoct nepotřebuje, je tedy silnější. A o tomu jde. Přitom může být ještě nešťastnější než sama oběť.

Existuje jasná vazba mezi utrpěným násilím a vlastní agresivitou. Je to začarovaný kruh: 25 až 40 procent dětí vystavených násilí předává tuto zkušenost dál. Z obětí šikanování se tak stávají potencionální násilníci.

 

Sylvia Clare z linky krizové pomoci proto varuje: „Neměli bychom se soustřeďovat jen na oběti, protože tím vytváříme jen další lidi s mentalitou oběti: "Stal jsem se obětí šikanování.´"Pak se tím identifikují, namísto toho, aby se identifikovali jako "Já jsem člověk, a před časem měl šikanovali.´ Považujete-li se za oběť šikanování, nikdy se toho nezbavíte.“

 

Začarovaný kruh

Násilníci šikanují jiné proto, protože mají pocit, že jsou slabí, a reagují na vlastní strach ve své mysli. Máte doma malého agresora? Pak vám bohužel musíme připomenout, že problém bývá nějčastěji v rodině.

Pamatujte, že ať je mu pět nebo patnáct, vždycky jde o moc. Agresoři přehrávají svou vlastní zkušenost v jiném prostředí, kde mají pocit, že jsou schopni získat moc, o niž přišli v jiné situaci. Paradoxně se tedy nesnaží v první řadě někoho zraňovat. Spíš zneužívají jiné, aby sami měli pocit moci. A tím nejvíce zraňují sebe.

 

Prvním krokem k řešení obecného problému šikany, by tak proto mělo být pochopení tendencí násilníků, kteří jsou vlastně citově zmrzačeni.

„Musíte si uvědomit, že násilníci jsou lidé, kteří mají strašně velký strach a komplex méněcennosti. Lidi, kteří jsou vyrovnaní a mají ohledně sebe samotného dobrý pocit, takoví lidé jiné lidi nešikanují," říká Sylvia Clare.

 

Napříč předsudky

Měli bychom překonat pocity nenávisti a umožnit agresorům získat pocit moci a sebeúcty, aby nemuseli zneužívat jiné lidi k tomu, aby měli pocit, že jsou lepší a silnější než ostatní.

Není proto řešením násilníky separovat ve specializovaných školách, kde by se násilí ještě koncentrovalo. Tím by se problém jen prohloubil a vychovali bychom si tak budoucí, řekněme například vrahy. Byli by tak od společnosti stále více odcizeni a jen v sobě více posilovali přesvědčení, že jsou obětí.

 

Podle zkušeností Sylvie Clare „je nesmírně důležité donutit lidi, aby čelili důsledkům svého vlastního chování. Delikventi se musejí setkat se svými obětmi, které zranili či poškodili, a musejí lidským způsobem uznat škodu, která byla následkem jejich chování. Ale zároveň musejí mít podporu k tomu, aby své chování mohli změnit. Tato podpora musí být pozitivní a konstruktivní, ne trest.“

 

Při řešení šikany se proto věnujme oběti i násilníkovi. Pro oba je nutná psychologická pomoc. Jinak se kruh násilí nikdy nepřeruší.

     
Reklama