Reklama

Slovo do pranice, že? Můžete mít samozřejmě jiný názor a jiného favorita. Od toho je tu dnešní téma. Ale mně se nemůžete divit, protože Bídníci Les Miserables byli mojí srdeční záležitostí.

mizikal

Mluvím samozřejmě o prvním muzikálu světové úrovně, který dorazil na česká prkna, co znamenají svět. Konkrétně do Divadla na Vinohradech v roce 1992. Autorská práva na jeho uvedení, včetně užití původní impozantní scény s otáčivou barikádou, získal Čecho-Kanaďan, producent Adam Novák. Ostatní už bylo z českých „zdrojů“ a prošlo náročným konkurzem. Od inscenačního týmu, přes interprety, až po kostýmy, které jsem měla tu čest navrhovat.

Nebyla to zrovna procházka růžovou zahradou, nemohla jsem si vymyslet vlastní verzi, ale musela jsem se podřídit původnímu originálu. Všechny návrhy proto putovaly ke schválení do Londýna, a pak se mohlo začít s výrobou. Pochopitelně se nešily všechny kostýmy nové, pro sbor se musel použít fundus. „Vybrakovali“ jsme sklad vinohradského divadla a přešívalo se, patinovalo, improvizovalo a flikovalo takřka na koleně. Od rána od osmi, do jedenácti do večera. V divadle jsem skoro spala, zhubla na kost, ale byla to nádherná práce

Počet kostýmů šel do stovek, protože každý člen sboru je měnil tak, jak procházel dějem. Někdy doslova ve vteřinových intervalech, takže měl několik vrstev na sobě. Například ženy hrály prostitutky, dělnice, žebračky, dívky studentů, ale i dámy z lepší společnosti. Všechno bylo promyšleno do detailu a převleky musely být nejen rychlé, ale i pro diváka dostatečně čitelné. K tomu několik alternací sólistů, kteří s příběhem stárli, chudli či bohatli.

Moc ráda vzpomínám na Lucku Bílou v roli Eponine, kterou tenkrát ještě skoro nikdo neznal, byla úžasně milá a pokorná. Nebo Jiří Korn jako Thenardier, pověstný svou čistotností, musel chudák trpět, když jsem za ním chodila se sprejem a nůžkami a za pochodu vyráběla další díry a špinavé fleky, aby vypadal co nejodporněji. Nemůžu jmenovat všechny, ale byla tam úžasná parta, pokud to tak můžu napsat, a skvělá tvůrčí atmosféra. Všichni tím muzikálem žili.

Když jsem poprvé usedla do hlediště, uviděla scénu, herce v kostýmech a uslyšela tu nádhernou hudbu, skoro jsem se rozbrečela dojetím. Znala jsem mnohé árie nazpaměť a v duchu si je zpívala s nimi.

Škoda, že to trvalo jen dva měsíce. Pak šli Bídníci na dlouhou dobu k ledu, až po letech přišla nová verze. Na té už jsem nespolupracovala, a je to tak dobře. Člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Obnovené Bídníky jsem ani neviděla, ale ti, kteří mají porovnání, říkali, že to byl slabý odvar. Chtěla jsem vám ukázat video, ale bohužel, na You Tube jsem našla jen ukázky z „nových“ Bídníků, které vypadají jako špatná opereta. Než to, tak vám raději „pustím“ koncertní verzi písně Knížka snů, kterou zpívala Helena Vondráčková jako Fantine.

Od té doby jsem viděla ještě hodně muzikálů, ale na Bídníky žádný z nich nemá. Snad jen Jesus Christ Super Star.

A teď mi oponujte, já se zlobit nebudu, a ráda si přečtu váš názor.

Jaký muzikál je ten „váš“? Kolikrát jste ho viděla? Umíte některé árie nazpaměť? Stala jste se muzikálovou fanynkou a musíte vidět každý nový? Který muzikál z české produkce je podle vás nejlepší? A který je podle vás propadák a vůbec neměl vzniknout? Myslíte si, že už je u nás „přemuzikálováno?“

Napište nám svůj názor na muzikály. Zavzpomínejte na svůj nejoblíbenější, pošlete z něj třeba video. Většina z nich se dá najít na you tube

Na vaše příspěvky se těšíme na redakce@zena-in.cz

Cenu za nejlepší příspěvky pro tři čtenářky poskytlo laskavě Divadlo Kalich. Každá z nich může získat dva lístky na tyto muzikály:

Tajemství – Daniel Landa

Krysař – Daniel Landa

Robin Hood – Ondřej Soukup

Do začátku prázdnin můžete vidět ještě tyto muzikály: Klikněte na program Divadla Kalich