.

Muzikálová „švadlenka“ Míša Malinová: Potřebuju kolem sebe krásu, naplňuje to duši

Bulvár

Muzikálová „švadlenka“ Míša Malinová: Potřebuju kolem sebe krásu, naplňuje to duši

Říká se, že krejčovské řemeslo jde od desíti k pěti. Na obor švadlena či krejčí se nikdo nehrne. Není divu, krejčovina je hodně tvrdý chlebíček. Pokud ho neděláte s láskou a největší pečlivostí, těžko se jí uživíte. Své o tom ví „muzikálová švadlenka“, Míša Malinová.

Doufám, že jsem se jí nedotkla tímto pojmenováním (není „švadlenka“ v pravém slova smyslu, vystudovala oděvní průmyslovku), ale kdybyste ji znaly, pochopily byste, že to k ní tak nějak sedí. Právě ona je důkazem toho, že výjimky potvrzují pravidlo. Ve svém oboru se natolik vypracovala, že založila vlastní firmu, postavila krásnou dílnu a je doslova na roztrhání. Její „parketou“ jsou hlavně muzikály, a tak nebylo jednoduché se k ní dostat. Ale ještě těžší bylo „ukecat“ ji k tomuto rozhovoru, protože paní Malinová je sice skvělá švadlena, ve svém oboru toho hodně dokázala, ale sama o sobě nerada mluví. Je totiž strašně skromná. A tak jsem si řekla, že je to přesně ten správný člověk do našeho seriálu o zajímavých a výjimečných ženách.

Jak jsme se seznámily?

Když jsem pro plzeňské divadlo navrhovala kostýmy k muzikálu Nine, kapacita divadelních dílen nestačila. Muzikály se vyznačují rychlým dějovým spádem, změnou scén a samozřejmě obrovským počtem kostýmů. Na jednoho herce připadne několik převleků, takže vám ve výsledku vyjde číslo, které se šplhá do desítek, ne-li stovek. Když k tomu připočtete alternace, dostanete se k množství, které se v běžném provozu nedá zvládnout. Pokud ano, tak na úkor kvality, což je nežádoucí, protože muzikál by měl být i pastvou pro oči. Pak nezbývá než se obrátit na výpomoc zvenčí.

A právě tento krizový stav mi „přihrál“ do cesty paní Malinovou. Už první telefonický hovor dával tušit, s kým budu mít tu čest. Na druhé straně zněl mladý, energický hlas. Takoví lidé většinou vědí, co chtějí.

S návrhy v podpaží jsem zazvonila u dveří jejího salonu v pražských Kobylisích.

Přišla mi otevřít droboučká, sympatická žena. Zavedla mě do novotou vonící dílny, sedly jsme si nad návrhy a bylo mi hned jasné, že jsem se nemýlila. Okamžitě věděla, jak na to, i když kostým, který měl připomínat „nestydatou“ jeptišku, nepatřil zrovna k nejjednodušším. Skládal se z krajkového korzetu, úzkých kalhot, černého špencru a široké krinolínové sukně, která byla vpředu otevřená.

I když jsem v průběhu realizace změnila původní záměr (což nebývá mým zvykem) a dlouhé kalhoty „ustřihla“ na mikro-šortky, proběhla naše první spolupráce v naprosté pohodě a k velké spokojenosti (mé, hereček  a věřím, že i paní Míši)

Říkáte si, že by to mělo být samozřejmostí? Není to vždy pravidlem. Ale pokud je vztah mezi výtvarníkem a realizátorem tvůrčí, je to radost. Na tom jsme se shodly.

A myslím, že jsme se shodly i na způsobu, jakým povedeme rozhovor: žádné otázky a odpovědi, ale vzájemný dialog.

malina

Najednou mi přišlo, jako bych se sešla s dobrou kamarádkou na kafi a probírala s ní život a věci, které nás obě zajímají. Naší společnou láskou jsou především „hadry“. Neberte to nijak pejorativně, když se v této branži řekne hadry, je to myšleno s úctou.  

Když člověk vstoupí do jejího království, napadne ho, kolik asi práce a tvrdě vyšitých hodin to muselo stát. „To se děvče muselo pěkně nadřít,“ říkám… A Míša se jen směje a přiznává, že „začátky byly těžký“.

Co myslíte, šila si jako malá na panenky?

Zamyslela se. „Dřív nebyly takové panenky jako dnes.“ Myslela štíhlé barbíny, které by inspirovaly k oblékání, ale pak zakroutila hlavou. „Já si vybavuji hlavně kamarádky. Vyrůstala jsem na Žižkově a pořád jsme byly někde v hluku, venku… mám spíš takové vzpomínky, než že bych doma seděla a něco si vyšívala.“

A jak vás vůbec napadl tenhle obor? Vyučila jste se švadlenou?

Mám oděvní průmyslovku. Když jsme se v osmé třídě rozhodovaly, co dál, vůbec jsem netušila. Jenom jsem takhle seděla a říkám našim. „Já chci za sebou vidět nějakou práci.“ A oni: „Aha.“ Pak můj táta vymyslel: „Co třeba zlatník, nebo šití? Ale musíš si udělat maturitu!“ Takže to za mě rozhodl tatínek. Ale mně to bylo jedno.

„Taky to máte tak, že kolem sebe musíte vidět krásno? Já vím, že to zní hloupě, ale když jsem byla nemocná a musela být doma, měla jsem strašnou potřebu vidět něco krásného. Pouštěla jsem si Titanic s těmi nádhernými interiéry a kostýmy. S jakou precizností bylo všechno vyrobeno. Tak tam sedím, koukám a mám krásno alespoň takhle. Potřebuju kolem sebe krásu, a je jedno, jestli je z kovu, nebo z látky, strašně to naplňuje duši. Vždyť to máte asi taky tak, ne?“

To máte pravdu. Je vidět, že vás tahle práce naplňuje a že jste si dobře vybrala, ale kde byl ten první impuls postavit se na vlastní nohy a mít svoji dílnu? To není žádná sranda.

„Po škole jsem nastoupila do Vinohradského divadla. To byla obrovská zkušenost přičichnout si k tomuhle oboru. Po dvou letech jsem se vdala, měla děti, šla na mateřskou, a když jsem se chtěla po mateřské vrátit, vyměnilo se vedení a první věta nového šéfa zněla: „Já vás nechci“. Jenomže ze zákona byli povinni mě vzít zpátky, tak jsem nastoupila. Ale neměla jsem z toho dobrý pocit. Tam je krejčovna úplně pod střechou a s každým patrem jsme cítila, jak se mi svírá žaludek. A manžel mi tenkrát říkal. „Já se na tebe nemůžu dívat, jak můžeš s takovým stresem chodit do práce.“ Tak jsme se dohodli, že dám výpověď a začnu šít doma. Dáme tomu dva roky, a když to nepůjde, budu si hledat jinou práci. Pro mě byla důležitá jeho podpora. Do roka se to rozjelo, ale začátky byly těžké. Šila jsem záclony, zkracovala kalhoty a vyměňovala zipy, ale každý krok byl důležitý. Nikdy nevíte, kdo vás osloví, komu zkrátíte kalhoty a za půl roku si na vás ten dotyčný vzpomene a dostane třeba k tanečnímu souboru. Vždycky je to překvapení, nikdy nevíte, co se může stát. Naučilo mě to vážit si všech lidí, co přijdou a neohrnovat nos, i když se člověk namlsal, že měl krásnou práci.“

Co dělá váš manžel?

„Dřív byl automechanik a teď je řidič. Vždycky je dobré, když má v rodině alespoň jeden stálý příjem, když ten druhý (jako v mém případě) ho má kolísavý. I když posledních osm let jsem takhle kolísala…“ (ukazuje ve vzduchu velmi vyrovnanou křivku.)

„Zvykla jsem si na pravidelný přísun práce, ale když není, už se z toho nehroutím a říkám si: buď úplně v klidu, přijde jeden telefon a zítra se dozvíš, že budeš šít celé léto. Tak jsem se uklidnila a naštěstí to jede. Tak uvidíme, jestli to bude fungovat, až budu ve stresu…“ (směje se) „Vždycky si říkám: je to o štěstí, a pak už je jenom na mně, jestli to udělám dobře.

A čím se uklidňujete, když jste opravdu ve stresu?

„A myslíte ve stresu pracovním, nebo když práce není? Když je hodně práce, tak mi pomáhá čokoláda. A ten druhý případ nechci zakřiknout (klepe na stůl), když není práce, tak nevím. Tak pevně doufám, že to ještě vydrží. Já si říkám, že když práce nebude, můžu dělat cokoliv…“

Z dílny uděláte penzion…

„Synovi je osmnáct, tak nemusím ani přemýšlet, co bych udělala s tímhle prostorem. To by byl pěkný byt, co?“

Když už jsme u dětí, nejde některý ve vašich stopách?

„Ani omylem. U nás v rodině se krejčovinou živím jenom já.

Paní Malinové zazvonil telefon a já jsem využila chvilky, abych se podívala do notýsku na otázky. Nezapomněla jsem na nic? Zvláštní, ale všechno jsme probraly. Tenhle rozhovor plynul jako dialog, z něhož jsem svou řeč pochopitelně vypustila, a byla to moc příjemně strávená hodina.

Rozloučily jsme se naší oblíbenou větou: Nevidíme se naposledy.

Moc ráda bych s paní Míšou zase spolupracovala. Mám nějaký nápad, ale ten je zatím ještě v plenkách, takže o něm psát nebudu, ale třeba to nebude dlouho trvat a zase se uvidíme.

Když jsem odcházela, vzpomněla jsem si, že nemám žádnou fotku. Bez ní přece nemůžu odejít! „Co mi to děláte?“ zhrozila se. Nechtěla se fotit sama, tak jsem se „obětovala“ a zapózovala s ní. Jak vidíte, byla to ohromná legrace.

svadlenka

malina

 

   
23.05.2013 - Rozhovory - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [21] átéčko [*]

    Hezký článek! Držím palce!

    superkarma: 0 24.06.2013, 14:29:36
  2. [20] Dana Haklová [*]

    margot — #16 Moc mě těší váš zájem. Myslela jsem, že by to nebylo vhodné prezantovat tady svou druhou (první?) profesi. 

    Ale pokud budete chtít, můžu o tom dát řeč s Radkem a něco pro vás připravitSml16

    superkarma: 0 24.05.2013, 12:42:24
  3. [19] iiifff [*]

    hezké počteníčko Sml67

    superkarma: 0 23.05.2013, 22:53:40
  4. avatar
    [18] daska59 [*]

    Je to výhra když někdo dělá práci, která ho opravdu baví.

    superkarma: 0 23.05.2013, 19:54:19
  5. avatar
    [17] Altamora [*]

    Pěkný rozhovor dvou inteligentních žen. Mám takovou nehezkou asociaci - připomnělo mi to ty rychlokvašené celbrity, které na nás odevšad vystrkují ledacos a říkají taky perly. Kam se na tu sympatickou paní hrabou.

    superkarma: 0 23.05.2013, 18:11:10
  6. avatar
    [16] margot [*]

    Dana Haklová — #15 to mě mrzí. rozhovor je fajn a ráda bych viděla i nějakou tu práci. vůbec by se mi líbilo víc vašich článků o oděvním tvoření - třeba tuhle ten s těmi vašimi návrhy kostýmů byl pěkný, nebo jak vznikají šaty řasením na figuríně.. nebo inspirace, co a jak kombinovat, kde co sehnat..

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #20
    superkarma: 0 23.05.2013, 15:05:14
  7. [15] Dana Haklová [*]

    margot — #7 Chtěla jsem je zařadit do článku. Návrh a realizace, ale nakonec jsem od toho upustila. Fotky nebyly moc kvalitní, takže by to bylo spíš na škodu.

    1. na komentář reaguje margot — #16
    superkarma: 0 23.05.2013, 14:14:33
  8. avatar
    [14] tajnostii [*]

    Zajímavý rozhovorSml22

    superkarma: 0 23.05.2013, 13:55:08
  9. avatar
    [13] saruz [*]

    Pěkný rozhovor se sympatickou "švadlenkou". Sml16

    superkarma: 0 23.05.2013, 12:53:31
  10. avatar
    [12] marde [*]

    Zajímavý rozhovorSml22

    superkarma: 0 23.05.2013, 12:46:36
  11. avatar
    [11] peetrax [*]

    Moc šikovná paní, je vidět, že má svou práci fakt ráda.

    superkarma: 1 23.05.2013, 12:19:58
  12. avatar
    [10] Hanula [*]

    Sml16krásná a zajímavá práce - hezký rozhovorSml67

    superkarma: 0 23.05.2013, 12:09:28
  13. [9] smailinka74 [*]

    Vždy je to na práci i lidech vidět, když to co dělají, je baví. Sml67

    superkarma: 0 23.05.2013, 11:53:43
  14. [8] Danulka K. [*]

    Rozhovor tak,jak má být, početla jsem si mnoho zajímavého.

    superkarma: 0 23.05.2013, 11:23:36
  15. avatar
    [7] margot [*]

    moc by se mi líbily ukázky nějakých těch kostýmů

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #15
    superkarma: 0 23.05.2013, 10:59:51
  16. avatar
    [6] terezalah [*]

    taky se mi líbí :)

    superkarma: 0 23.05.2013, 09:12:39
  17. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    Pěkný rozhovorSml59

    superkarma: 0 23.05.2013, 08:55:25
  18. avatar
    [4] Brixik [*]

    Moc hezký rozhovor. A paní bych rozhodně netipla, že má 18 letého syna.

    superkarma: 0 23.05.2013, 08:24:10
  19. avatar
    [3] Claire [*]

    Když je práce koníčkem,to se potom jinak motivuje, já v sobě takovou kreativitu a tvůrčí schopnosti nemám, opravdu šikovná mladá paní.

    superkarma: 0 23.05.2013, 08:07:40
  20. [2] Nadule [*]

    Důležité je, že paní práce baví a dělá ji s radostí

    superkarma: 0 23.05.2013, 07:40:38
  21. avatar
    [1] Eliana [*]

    To je takové milé a to krásno kolem sebe s tím souhlasím! Proto má kolem sebe barevné věci a je mi jedno, že má každý kolem kombinace, hnědá, hnědší, šedá a černá, v kombinaci béžová a bílá. I zahradní nábytek jsem natřela modrá, červená a bílá s barevné polštářeSml30

    superkarma: 1 23.05.2013, 07:40:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme