Pořád ho musím otírat.

Pokaždé, když přijdu na záchod, čeká na mě na prkýnku pár zaschlých kapek. Takže - vrátím se, vezmu hadr, otřu a pak teprve…

Příteli je 31 let.

Už několikrát jsem ho drapla po návštěvě toalety a vláčela ho zpět. Jako psa…

„Koukni se, zase jsi to tu ušpinil, vždyť já si na to pak musím sedat!“

Vždy kouká jak štěně, otře to a s pískáním odkráčí do obýváku.

Zřejmě považuje tuto činnost za zbytečnou. Kontrola prkýnka je pro něho problém, který není schopen řešit. Nebo spíše ochoten!!!

Po mém již několikátém výstupu, kterým jsem ho chtěla přimět k čistotě záchodu, jsem se dozvěděla následující:

„Maminka mi to říkala celé dětství. Pak mi to samé opakovala stále dokola až do té doby, než jsem se odstěhoval k tobě! A teď zase ty. Dejte mi s tím pokoj, copak je to taková tragédie, to otřít?“

Flákla jsem ho hadrem po hlavě.

Od té doby spolu nemluvíme a už jsou to tři dny. Říkám si, jestli to stojí za to, přemýšlím, že budu rezignovat. Zdá se mi, že nemám moc na vybranou.

Máme totiž před svatbou a zdá se, že s tímto mužem prožiji celý život.

Mám se s ním několikrát týdně hádat, nebo raději utírat záchodové prkýnko?

Je mi 25 let a nemám moc zkušeností.

Jedno si ale pamatuji. Můj bývalý zase nechával prkýnko nahoře. Bylo to jednodušší, ale taky mi to hrozně vadilo. Než jsem si na to zvykla, sedala jsem si na studenou mísu...

Nevím, zda vytrvat, nevím, jak na něj. Rozčilování a vysvětlování nemá vůbec smysl a fláknutí hadrem znamená tichou domácnost.

Prosím všechny zkušené ženy o jakoukoliv radu…

Děkuji

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama