V dalším pokračování seriálu o životě s kočkou se z úst veterinářky a zvířecí psycholožky Hanky Žertové dozvíte, kolik koček je pro jednu domácnost tak akorát...

kočky

Definitivně jste se rozhodli, že kočka je to pravé zvíře pro vás. Dobře, jenže kolik koček si pořídit? Nebude samotná kočka doma opuštěná? A nebude naopak nespokojená, pokud se rozhodnete pro více koček? Na to odpovídá veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová v dalším díle seriálu o životě s kočkou...

Kolik koček je tak akorát?

zertova

Říká se, že kočky po přítomnosti druhých koček nijak zvlášť netouží. To však platí především pro dospělé kočky a rozhodně to neznamená, že kočky jsou samotářky a nemají rády společnost. Jen si potřebují držet určitý odstup, když zrovna nemají potřebu a náladu se příliš družit. Všimněte si, jak se chovají kočky žijící na venkově nebo v příměstských zahradách: Přiběhnou sice společně k jídlu, dokážou spolu i spát, ale v průběhu dne slídí po okolí každá sama. Sejde-li se jich na jednom místě víc, sedí několik metrů od sebe, pozorují se a čekají. Prostor mají totiž rozdělený ne podle metrů, ale podle určitého časového úseku. Každá kočka se jde projít, až když na ni přijde řada, a všechny to respektují. Narušitele zavedených pořádků kočky drsně ztrestají a zaženou.
Jenže v bytě nebývá tolik místa, aby se mohly kočky chovat podle svého naturelu a držet si patřičný odstup. Není ani kam zahnat narušitele dobrých mravů a nějakou dobu s ním „nemluvit“. Skupina koček v malém prostoru pak žije v trvalém stresu, a z toho vznikají psychické, ale i jiné zdravotní problémy.
Máte-li velkou rodinu, děti, popřípadě i psa, takže je stále někdo doma a něco zajímavého se děje, nemusíte se bát, že by se jedna kočka u vás nudila a že by jí chyběli kočičí kamarádi. Můžete jí dopřát výběh na zahradu nebo na terasu, odkud se dají pozorovat jiné kočky. Ale sami uvidíte, že takový pohled kočku spíše rozruší, než potěší.
Žijete-li sami nebo v páru a jste celý den v práci, pak pořiďte hned dvě koťata. Nejlepší je vzít sourozence, kteří jsou na sebe zvyklí. Ve dvou si lépe zvyknou na nový domov, budou spolu spát, jíst, pozorovat nové věci, a především si budou hrát a nepoznají nudu. Stejně jako vy, protože kočky se vám postarají o každodenní zábavu. A to i v době, kdy budou obě dospělé. Kočky totiž trénují svá elegantní těla do pozdního věku a lovecké ani zápasnické choutky je neopouštějí, jen frekvence se trochu sníží.
Ovšem máte-li doma starší kočku a uvažujete o druhé, pořádně tento krok rozmyslete a předem se „pojistěte“ pro případ, že by si kočky nesedly. To znamená, že byste měli mít v rezervě někoho, kdo by se případně nové kočičky ujal, kdyby ji vaše micka naprosto odmítla. Soužití dvou cizích koček totiž závisí na tom, jak dokážou být vzájemně tolerantní. Jsou kočky, které po pár dnech ostražitosti přijmou nový přírůstek s povděkem. Jsou však i takové, které se s novou kočkou nikdy nesmíří a neskamarádí. Pak dochází k tomu, že jedna druhou vyloženě šikanuje a stále pronásleduje, nebo jedna z koček (ale někdy obě) psychicky trpí tak, že může vážně onemocnět.
Obzvlášť opatrně je třeba postupovat při přikoupení malého kotěte ke staré kočce. Zatímco starší kočka už má ráda svůj klid a pořádek, kotě si chce hrát a svými vylomeninami ji stále vyrušuje. Pak není divu, že je kočka podrážděná a vyvedená z míry. Může reagovat agresivně, nebo se stáhnout do sebe - zaleze do nějaké skrýše, přestane komunikovat, méně žere, nemazlí se, nepečuje o kožíšek nebo se naopak stále urputně olizuje. Kočky, které mají volný výběh ven, se někdy dokonce raději „odstěhují“, než by snášely přítomnost kotěte. Když se vztah neupraví do týdne, je lépe najít kotěti nový domov.
Také přinesení nové kočky do prostředí, kde už pár koček žije ve vzájemné shodě, může znamenat jejich naprosté vykolejení. Takový vpád naruší všechny příjemné denní rituály, nutí kočky hledat nové skrýše a přizpůsobit se novým poměrům... Některé příliš konzervativní kočky to nesou s velkou nelibostí a mohou si svou zlost vybíjet i na svých dosavadních kamarádkách nebo dokonce na lidech. Také se může stát, že se zcela vyčlení z kolektivu a tiše trpí. Proto vždy pečlivě zvažte, zda je váš byt či dům tak velký, aby každá kočka mohla mít své soukromí, kdykoli po něm zatouží.

Záleží na pohlaví?

Pohlaví kotěte je důležité především v případě, že uvažujete o jeho výstavní a chovné kariéře. Pak je ovšem třeba počítat nejen s radostí ze získaných výstavních ocenění a se šťastnými chvilkami nad plným košíkem nádherných potomků vaší šampionky, ale také se spoustou starostí a výdajů spojených s chovem a v neposlední řadě s nepříjemnými doprovodnými projevy kočičího rozmnožování. U koček to je hlavně hlasitá říje (mrouskání), u kocourů bývá častým problémem značkování bytu ostře páchnoucí močí a v době, kdy je nablízku říjící se kočka, nejsou výjimkou ani agresivní výpady vůči jiným kočkám v domácnosti včetně koťat nebo dokonce vůči lidem.
V případě, že se nehodláte věnovat chovu, doporučuji nechat kočičky i kocourky vykastrovat hned po dosažení pohlavní dospělosti. V některých zemích se kastrují už docela malá koťátka, u kterých se nepředpokládá další chov. Chovatelé tak brání rozmnožování sice „čistokrevných“, ale z různých důvodů ne zcela prvotřídních jedinců. Čeští veterináři nemají na časnou kastraci jednotný názor a upřednostňují provedení tohoto zákroku až v době, kdy zvířata pohlavně dospějí. Ovšem pokud jste si vybrali hned dvě koťata a mají různé pohlaví, nečekejte na projevy říje a nechte je vykastrovat co nejdříve, aby vám nepřipravila nečekané překvapení. Dobu kastrace zkonzultujte s vaším veterinářem.
Traduje se, že kocouři bývají zvědavější, zbrklejší, nemotornější, línější, ale také mazlivější a tolerantnější vůči dětem i druhým kočkám (tolerance platí pro kastrované kocoury). Kočky bývají zase velice aktivní lovci, šikovné akrobatky, vehementní asistentky při vaření a jiných domácích pracích, ale hůře se snášejí s dalšími kočkami a dětmi. Ovšem vždy záleží především na povaze a na prostředí, ve kterém koťata vyrůstala.

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz

Čtěte seriál o kočkách...

Reklama