Reklama

mum

Kamarádka si našla přítele. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyla o sedm let starší, a mladý milenec nežil ve svých třiatřiceti stále ještě u maminky. Jak tohle dopadne?

„Kolik mu je?“ Ptali jsme se – trochu s despektem, trochu závistivě – na našem pravidelném hospodském dýchánku kamarádky Jiskry. Ta si totiž s sebou přivedla sympatického „kolouška“, který kolem ní neustále kmital a projevoval jí záviděníhodnou pozornost.

Byl jako z cukru, upravený, hladce oholený, voňavý – ale žádný metrosexuál. Prostě takový mladý hezounek. Rozhodně ale nevypadal, že by to byl vlk samotář. „Ten bude ženatý,“ špitali jsme si navzájem do uší, aby nás Jiskra neslyšela.

„Ondrovi je třiatřicet a dělá grafika,“ uvedla ho stručně kamarádka, „seznámil nás kolega.“ Když pak o půlnoci její objev spěchal na poslední metro a my zašli ještě do baru na panáka, rozpovídala se. Postupné nadšení ale vystřídala skepse. Problémem je jeho fixace na maminku.

mum

Jiskra to zjistila už na třetí schůzce, kdy si ji odvedl domů. „Plížili jsme se bytem jako zločinci, při milování byl nervózní, neustále hlídal dveře a tlumil mé hlasitější projevy. Ani mě nepustil do koupelny, přinesl mi ve džbánu vodu a ta mi musela stačit na veškerou hygienu,“ popisovala s rozpačitým úsměvem absurdní situaci kamarádka.

„Zato ráno. S milováním jsme čekali, až klapnou dveře. Pak prošel byt a konstatoval, že je to »blbé«, ale že máma asi o všem ví, protože mu ani neudělala snídani. Co jí řekne, pak řešil po zbytek našeho setkání a zřejmě i po zbytek dne,“ svěřila se nám kamarádka.

„Když jsme osaměli, chtěl po mně, abych uvařila snídani, a dokonce se mě pokusil nasměrovat do obchodu pro čerstvé pečivo. To ale narazil. Alespoň jsem mu musela vychladit čaj, když už nic jiného…“

Když pak Jiskra znechuceně odcházela do práce, ani ji nevyprovodil, protože musel mamince opravit lampičku.

Další šok Jiskra zažila při příštím rande u Ondry doma. Tentokrát si její odchod maminka nenechala ujít. Ihned zkonstatovala, že je starší než syn, a to že nikdy nedělá dobrotu. „Jste, doufám, aspoň svobodná… Děti nemáte?“

mum

„A pak mě dorazila úplně: »Víte, Ondra tu už pár děvčat měl, ale to byly jeho vrstevnice. Ta poslední Andrejka byla moc šikovná. Je škoda, že se rozešli! No, je to Ondrův život!« vzdychala,“ stěžovala si nám už bez zábran Jiskra.

To už se doopravdy naštvala a chtěla vztah v začátcích raději ukončit. Ondřej to nechápal. „Dělal na mě psí oči, čekal denně před prací s kytkou a já zas podlehla. Alespoň mi musel slíbit, že se budeme scházet už jen u mě.“

To sice platí, ale Ondřej prý o mamince neustále hovoří, stále spěchá domů, jako by mu bylo sedmnáct. „Přespal u mě jen jednou, teď jde vždycky domů, i kdyby byly tři v noci,“ stěžuje si Jiskra…

„Když mu náhodou telefonuju na pevnou linku – máti ho zapírá, že není doma, a on zas na oplátku zapírá, že je se mnou, když volá ona. Jak to mám vyřešit? Když se zlobím, uzemní mě, že je to přece jeho maminka…“

Já osobně bych šla od toho. Mám vlastní podobnou zkušenost a vím, co „oidipáček“ dokáže se vztahem udělat.