Reklama

Přibližně před třemi sty lety, v době, kdy docházelo k velkému rozvoji hudební teorie, zdokonalovala se řemeslná výroba hudebních nástrojů, byl  objeven spinet a piano a orchestry se rozrůstaly, vyvstal před hudebníky problém: ukázalo se, že je velmi obtížné všechny ty nástroje sladit dohromady. Bylo potřeba naladit klávesové nástroje tak, aby mohly hrát společně s nástroji dechovými, s houslemi apod.  Tak vzniklo tzv. „temperované ladění“  - poprvé je použil Johann Sebastian Bach. Určité tóny jsou při něm uměle dolaďované, dotahované, aby se v příslušném akordu „potkaly“ s ostatními nástroji.

 

Dirigentům to pomohlo. Na druhou stranu  hudba začala být ochuzená o určité frekvence – právě ty nejpřirozenější a pro člověka potřebné. Tvrdí to hudebník, muzikoterapeut a spisovatel Vlastimil Marek (ale nejen on). Díky tomuto posunu k pravidelnému ladění začala postupně převládat harmonie nad melodií, západní hudba ztratila „srdce" a léčivé síly se vypařily.

Moderní sonoterapeutické metody, využívající počítačového rozboru  lidského hlasu, pomohly odhalit, že  moderní člověk stále více trpí nedostatkem zvuků o těchto frekvencích. Protože každé frekvenci odpovídá nějaký orgán nebo část těla, lze snadno vysledovat souvislost s celou řadou onemocnění. Přestože jsme zahlceni rámusem, jsme na jakési zvukové dietě. Poslech asijské a jiné etnické  hudby má na nás tak silný účinek právě proto, že používá „neosekané“, přirozené frekvence, po kterých doslova touží každá buňka našeho těla.

 

Posloucháte někdy etnickou hudbu? A co s vámi dělá?

Nebo máte jiný druh hudby, která na vás funguje?