Když se někde sejde pár žen, dřív nebo později přijde řeč na porody. Osobně si myslím, že takovým „seancím“ by se měly dámy, které ještě nerodily, vyhnout jako čert kříži. A možná by se to stejné dalo říct o našem dnešním článku.

lenka

Paní Lence je třicet pět let a své první dítě porodila před více než deseti lety. Když se pak pokoušela o početí druhého potomka, nešlo to. Na řadu přišla klasická vyšetření a následně různé pomocné metody, kterými dnes moderní medicína disponuje. Ačkoliv se zdálo, že jsou oba partneři zdraví, neuspěla. Proč?

  • Člověk míní, příroda mění, chtělo by se říct.

A pravdou je, že problém okolo početí řeší dnes stovky párů, většinou už u pokusu o první dítě. Jenže Lenka už jednou otěhotněla – dle vlastních slov – takřka omylem, a tak nechápala, proč to najednou nejde.

Jak tak zkoušela vše možné i nemožné, narazila na metodu EFT. O té jsme již psali a díky ní začala s někým o svém problému skutečně hovořit. Zkušenou terapeutku také hned napadlo zapátrat v Lenčině minulosti, zvláště v období kolem prvního porodu.

„Mám velkou úctu k lékařům, ale samozřejmě chápu, že v jejich plných ordinacích není moc prostoru na vyptávání se po jiných věcech, než ryze zdravotních,“ říká chápavě Lenka a dodává, jak moc se jí ulevilo, když svůj příběh mohla převyprávět úplně cizí osobě, v kterou ale měla důvěru.

  • Najednou nešlo o odběry krve, píchání hormonů ani žádné lékařské zákroky, ale jen o její duši. Bolavou duši.

Když ji navíc ona dotyčná ujistila, že má na své pocity po takovém zážitku plné právo, Lenka se rozplakala a rozhodla se svou zkušenost poskytnout anonymně i čtenářkách Zena-in.cz.

První těhotenství Lenky bylo údajně úplně bez problémů. Nejenže otěhotněla až tak nějak neplánovaně, ale vyhnulo se jí i typické těhotenské zvracení a jiné problémy. O to větší bylo překvapení, že když šla na první kontrolu do nemocnice asi tři týdny před termínem, tak si ji tam nechali. „Nikdo mi nic neřekl, jen že tam musím zůstat a že je třeba vyvolat porod, protože se zdá, že unikla plodová voda,“ vzpomíná mladá žena.

Z dalších událostí si pamatuje už jen velmi mlhavě mladou nepříjemnou lékařku na příjmu, která ji oznámila, že dítě půjde koncem pánevním a že porod bude asi dlouhý a problematický. „Byla jsem strašně vyděšená, protože moje paní doktorka na obvodě mi říkala, že pokud se dítě neotočí, bude bezpečnější udělat císařský řez. A teď jsem ležela na lůžku, dostávala něco na vyvolání porodu a cítila se strašně sama,“ prozrazuje Lenka, která v té době ještě neměla ani mobil, aby se mohla s někým podělit o svoje starosti.

Naštěstí se pak vyměnila služba a nastoupil velmi hodný starý lékař, který když zjistil situaci, nařídil ihned císařský řez. „Vše se zdálo být v pořádku a po zákroku jsem se rychle zotavovala,“ vzpomíná radostně na tuto událost Lenka.

Bohužel zdánlivá idylka netrvala dlouho. Pár dní po propuštění začala Lenka velmi silně krvácet a odvezli ji do nemocnice. „Bylo to šílené,“ říká. „Ležela jsem na ženském oddělení a moje narozené dítě někde o tři patra výš plakalo v postýlce. Byla jsem po zákroku a měla horečku, která neklesala, a tak na mě byli všichni na oddělení protivní, když jsem se plížila kolem zdi nakojit své dítě. Tam mi zase sestry vynadaly, že nechávám dítě dlouho brečet a že ony s tím mají starosti,“ vzpomíná Lenka na dny, které by nikomu nepřála.

Vím, že žena je možná po porodu přecitlivělá, hormony pracují, ale opravdu jsem byla zoufalá a nevěděla, co dělat,“ vzdychne si, ovšem hned opět dodává, že si práce lékařů velmi váží a že věří, že podobné situace běžně nenastávají. „Je to vždy zkrátka o konkrétních lidech, přístupu. Nikdy není nic jen černé, nebo jen bílé. Nicméně kdybych tam zůstala ještě den, snad bych zešílela a skončila v blázinci, říká zcela bez zábran.

Naštěstí ji pak propustili domů a vše se začalo velmi vylepšovat. Přesto jsem se dlouho bála jít třeba jen sama ven s kočárkem, že zase začnu krvácet a někde omdlím bez pomoci, přiznává Lenka, která dodává, že asi hned v té době měla svěřit nějakému psychologovi, dokud by zážitek čerstvý, který by ji nasměroval v případné léčbě.

„Věřím tomu, že jsem si vytvořila nějaký blok v hlavě, jak mi řekla paní na sezení EFT. Snažíme se jej teď odstranit, ale všem bych tu chtěla vzkázat, aby své potřeby neodkládaly a věci, které je trápí, řešily hned,“ uzavírá svůj příběh Lenka.

A co si o tom myslíte vy, milé čtenářky? Mohou mít podobné zážitky vliv na další život do takové míry, že je třeba skutečně znemožněno další otěhotnění?

Přečtěte si také:

Reklama