Reklama

Finanční politika našeho státu je v posledních letech neslavná, ať už ta či ona vláda tvrdí cokoliv. Mohlo by však být ještě mnohem hůř, říkají pesimisté. Pokud se propad státního rozpočtu a zatěžování obyvatelstva daňovou politikou nezmění, skončíme prý, vzhledem ke stárnutí populace, brzy až po uši v... Inu, slušně řečeno, ve výkalech. Ačkoliv třeba by nás právě to mohlo zachránit. Dokud by nám ty výkaly nedošly...

 

  

 

 

Země zvaná Nauru
Republika Nauru je nejmenší ostrovní stát na světě. Je to korálový atol na špičce starého vulkánu. Skládá se z porézního vápence, který vsakuje prakticky veškerou dešťovou vodu. Měří pouhých 21 km2, nachází se v jižním Tichém oceánu v ostrovní skupině Mikronésie, nemá žádné hlavní město ani armádu a je členem Commonwealthu. A stojí těsně před bankrotem. Protože to, v čem se my možná budeme topit až po uši, v Nauru došlo. Tedy, ne že by jim snad scházely lidské výkaly - jim došly ty ptačí - guano.

Cesta k nezávislosti
Slavná historie Nauru začala roku 1888, kdy byl ostrov, obývaný domorodci, obsazen Německem. Tehdy si ovšem nikdo neuvědomoval, na jaký poklad narazil. Objev byl učiněn až po roce 1900 - ukázalo se, že se na ostrově nachází obrovská ložiska guana - ptačího trusu - který obsahuje fosfát a je jedním z nejkvalitnějších hnojiv na světě. Po první světové válce se Nauru stalo mandátním územím pod společnou správou Austrálie, Velké Británie a Nového Zélandu. Roku 1968 pak získalo nezávislost a stalo se parlamentní republikou.

Ráj na zemi
V sedmdesátých letech Nauru, stejně jako dříve Českou republiku, potkala katastrofa zvaná zestátnění - zestátněna byla především ona výnosná těžba guana. Nauru se rázem stalo jedním z nejbohatších států světa. Jeho obyvatelé měli skoro všechno zdarma - školství, zdravotnictví, dopravu i telefony. Novomanželé dostávali jako příspěvek od státu dům a na jednoho obyvatele připadal důchod kolem 35 tisíc dolarů. Zkrátka ráj na zemi, i když trochu... nevoňavý.

Konec pohádky
Nešetrná těžba guana však brzy přinesla následky - velké části ostrova se změnily v jakousi měsíční krajinu. Nestabilní vláda nedokázala získané prostředky rozumně investovat. A pak začalo guano docházet. Neúnosně vzrostla zadluženost ostrova, na nějž se musela dovážet pitná voda i většina potravin. Křehký ekosystém se zhroutil. Stát Nauru prakticky zbankrotoval. Nějakou dobu se dokonce uvažovalo o přestěhování obyvatel na jiný ostrov nedaleko australského pobřeží. Tím by ovšem republika Nauru jako samostatný stát zanikla.

V současnosti žije Nauru z podpory ze zahraničí, která však není „zadarmo“. Austrálie zřídila na ostrově zajatecké tábory pro různé uprchlíky, zejména z Afghánistánu, které odmítla přijmout na své území. Optimisté mohou doufat, že něco podobného nás nepotká. Pesimisté by mohli zauvažovat nad tím, jaký osud v tomto směru čeká Českou republiku, pokud se její finanční politika nezmění...

Slyšela jste někdy o republice Nauru? Co myslíte, hrozí České republice taky bankrot? Napadají Vás nějaké kroky, jak tuto hrozbu odvrátit? Podporujete vizi „sociálního státu“, nebo jste proti?